aneb proč jsme se do toho všeho pustili. O motivaci, naštvání a z jaké situace jsme vycházeli.
Starost o životní prostředí se čím dál tím víc vkrádá do našich životů. Je také jedním z důvodů, proč jsme se v zimě 2015 přestěhovali mimo město – chceme žít blíže přírodě, více soběstačně a zdravěji. Během rekonstrukce domu však šlo veškeré naše ekologické smýšlení nějak stranou. Potřebovali jsme rychle dům zrekonstruovat, abychom se mohli nastěhovat, protože jsme neměli finanční zdroje na to, platit nájem a zároveň splácet úvěr. Rychlost tedy byla na prvním místě. Neměli jsme proto dostatek času (nebo energie?) prostudovat možnosti více přírodních možností stavění, výhody a nevýhody, možnosti nákupu bez obalů atd. Stalo se tak, že když jsme jezdili na kontrolu stavby, jezdila jsem zpátky zdrcená, frustrovaná, naštvaná na sebe i mého muže. Celý náš podnik mi přišel v tu chvíli nezodpovědný. Používali jsme materiály, se kterými jsem nesouhlasila. Všude plno plastu, vše nově nakoupené… Dnes už bychom toho spoustu udělali jinak, ale tak to s těmi prvními rekonstrukcemi prý bývá. Neměli jsme dostatek informací.
Tou dobou jsme se rozhodli, že ještě více omezíme spotřebu plastů v našem životě. Není to náš úplně první krok k bezobalovému životnímu stylu. Nosíme s sebou na nákup látkovou tašku a vlastní sáčky. Když máme možnost, volíme skleněné balení namísto plastového. Již delší dobu nepoužíváme běžné tekuté šampony a mýdla v plastových obalech. Když jsme zařizovali naše předchozí bydlení, většinu nábytku, nádobí a dalšího zařízení jsme pořídili z druhé ruky nebo posbírali od známých (ano, všichni máme půdy a sklepy plné nepotřebných věcí). Stejně tak většinu oblečení nakupujeme v second-handech. Některou kosmetiku si sami vyrábíme, stejně jako např. prášek na praní. Kompostujeme biologické zbytky z kuchyně. Nemůžeme tedy říct, že bychom začínali úplně od nuly.
I tak se nám cca jednou za měsíc naše tašky na recyklovaný odpad naplní až po okraj a stále ještě produkujeme spoustu směsného odpadu. Stále ještě nakupujeme balené potraviny, hygienické potřeby a úklidové prostředky, vše plastové nebo v plastu balené.
V únoru 2016 jsem procházela blogy dvou žen z USA (Bey Johnson a Lauren Singer), které žijí „zero-waste lifestyle“. Jejich příběhy mě inspirovaly k rozhodnutí se do toho pustit taky. Tady u nás v České republice. WOOHOO! Projekt jsme si pojmenovali “Rok bez popelnice” a během tohoto roku se chceme naučit žít život bez popelnice, redukovat náš směsný odpad, tříděný odpad, kompostovatelný odpad a plasty obecně v naší domácnosti.
Časový rámec této změny jsme si nastavili od března roku 2016 do března 2017. Proč tak dlouhá doba? Protože si myslíme, že se nejedná o změnu ze dne na den. Jde o změnu životního stylu, stylu přemýšlení o nákupech, o využívání věcí , o věcech, které doopravdy potřebujeme nebo bez kterých se můžeme obejít. Bude potřeba hledat nové možnosti nákupů, zjišťovat informace o znovuvyužití věcí, o výrobě vlastních kosmetických produktů apod. Projekt „Rok bez popelnice“ je pro nás o to větší výzvou, že se nám v létě narodilo miminko. Přítomnost dítěte je velkou změnou v našem životě a chtěli bychom i ve zboží pro miminko najít co nejvíce bezodpadková řešení. Myslíme si však, že nám to bude chvíli trvat.
Tou dobou ještě neexistovaly žádné weby a blogy v češtině, které by se dané problematice podrobněji věnovaly, rozhodla jsem se tedy spojit svou cestu k životu bez odpadků se psaním webových stránek. Od té doby začaly blogy vyskakovat jako houby po dešti. Než jsme my zprovoznili web, začaly o zero waste psát už i holky z Czech zero waste, také Martina Kročilová už začala dělat semináře o zero waste a celé se to u nás začalo postupně dostávat do povědomí lidí. Od svého úmyslu jsem ale neustoupila. Na tomto webu tedy chci zveřejňovat informace a články o tom, co to pro nás znamená žít život bez obalů, odpadků, plastů apod., ale především chci informovat o možnostech, jak toho docílit v ČR. Kromě toho chci v rámci tohoto webu psát i blog, který bude zachycovat naší osobní zkušenost s tímto projektem.
Impulz k tomu mi dala několikadenní návštěva u mých rodičů, kteří netřídí skoro vůbec. Veškerý odpad z jejich domácnosti jde do popelnice na směsný odpad. Dokonce, přestože mají zahradu a popelnici na biodpad, kompostují minimum z bioodpadu vzniklého v kuchyni.* Uvědomila jsem si tam, že spousta českých rodin netřídí vůbec a jen malá skupina lidí se snaží své odpady zredukovat na minimum. Proto jsem se rozhodla své nadšení pro tento životní styl šířit dál.
„Buď změnou, kterou chceš vidět ve světě.“ Mahatma Gandhí
*Musím své rodičovstvo ale ospravedlnit. Od té doby, co se snažíme my redukovat náš odpad, se v jejich domácnosti začalo třídit, plní svou biopopelnici, nakupují v bezobalovém obchodě, začínají používat ekologické přípravky. Hýbe se to hýbe.