Dnes je den jako stvořený pro napsání článku o plenkách. Dnes je totiž den na ho**o. A kdo máte malé děti, tak mi jistě dáte za pravdu, že občas se prostě nejedná o žádnou metaforu. Myslím to naprosto doslovně. Chcete veselou historku? Máte ji mít… 

Tento týden jsem si říkala, že na web vyfotím mé každodenní pomocníky: žlučové mýdlo a dřevěný kartáč. Každý večer spolu trávíme romantické chvíle u zurčení vody. Praní látkových plen je naší každodenní rutinou. Nejdem spát dokud není přepráno. A těmhle pomocníkům všechna čest. Starý kartáč (původně kartáč na mytí nádobí, hlavice mi ale už na nádobí přišla ekl, tak jsem ji vyměnila, však než poletí do kamen, tak na plenky dobrá). Pomáhá mi dostat hovínka z plenky. A žlučové mýdlo, kterým plenku předeperu a ona za odměnu zůstane bez fleků.  Kdybych to focení bývala byla neodložila na jindy, zjistila bych včas, že zásoby žlučového mýdla jsou nulové. Ano, došlo nám!

My jsme ale machři, dáváme naše kluky už od narození na nočník. Praktikujeme takzvanou bezplenkovou komunikační metodu. Zkráceně bezplenkovku. K ničemu je nenutíme, spíše sledujeme signály miminka a jeho denní režim a dáváme mu možnost vykonat svoji potřebu mimo plenku (do misky, nočníku, umyvadla, záchodu…). Jsme více či méně úspěšní – liší se to v různých obdobích vývoje miminka a také dle míry naší lenosti a pozornosti. Avšak momentálně máme dny, kdy se nám většinou daří a za celý den nemáme třeba ani jednu pokaděnou plenku. Občas se ale samozřejmě nezadaří a Albert se pěkně pokadí.

Ale dnes prostě došlo žlučové mýdlo. Jasně – těch pár uprdnutých plenek zvládnu přeprat zbytečíčkama, co si schovávám – říkala jsem si včera. A dnes? Třetí totálně prokaděná plína – až na svrchňáky. A den ještě ani zdaleka není u konce. Jupijej.

A říkala jsem prokaděná až na svrchňáky? To jsou takové kalhotky bránící, aby plenka provlhla až na oblečení – nepromokavá vrstva. A zmínila jsem, že jsem včera dala vyprat veškeré svrchňáky, které máme momentálně v oběhu? Používáme totiž většinou vlněné, které je potřeba naimpregnovat lanolínem a které schnou několik DNÍ! Pro prací dny mám připravené PUL kalhotky, jen pár kusů (svrchní kalhotky laminované polyuretanem, ale jelikož se jedná o plast, tak je moc nevyužíváme). A těch pár PUL kalhotek už tedy chytlo žlutou dávku. Takže veškeré nepromokavé kalhotky jsou buďto na sušáku nebo pokaděné.

Zpětně vyfoceno. Vzdávám jim hold. Nechť žlučové mýdlo již nikdy nedojde.

Zní to hrozivě, ale nebojte, vše dobře dopadlo. Na přeprání plenek opravdu stačily zbytečíčky žlučového mýdla (ještě že je tak pečlivě schovávám). A pro svrchňáky jsem skočila na půdu, vytáhla jsem nějaké vlňáky po starším synovi. Jsou sice větší, ale účel splní.

Takže maminky, které taky látkujete, věřte, nejste v tom samy! Všechny máme dny, kdy se daří skvěle a látkování nám přijde jako ten nejlepší počin na světě. A pak jsou dny, kdy bychom to nejraději zabalily.

Musím říct, že s prvním dítkem pro mne bylo používání látkových plen samozřejmostí. S druhým je to dřina. Večer už padáme s Lukym na hubu, ale zatnu zuby a jdu prát. Protože jsem o tom přesvědčená. Protože mi to dává smysl. Zdravotní, ekologický i ekonomický.

Většinu plen, které máme, jsme pořídili z druhé ruky. A máme jich dost, abych mohla prát co tři dny. Některé jsme si přáli od babičky k narozeninám nebo pod stromeček. Myslím, že jsme za celou plenkovou výbavu nedali ani 8000,- Kč (investice babiček započítány) a to jsme pořídili více kusů vlněných svrchňáčků, které jsou dražší a nedají se moc sehnat použité. Zdá se to jako hodně peněz, ale ve skutečnosti bychom za používání jednorázovek dali mnohonásobně více. Pro porovnání přidávám mojí oblíbenou infografiku. Srovnávací ceny jsou ale počítány za běžné pleny, při používání ekologických plenek bychom prohýřili mnohem více peněz.

Berte to dnes jako takového předskokana. Jdu se vrhnout na psaní pokračování o tom, jak to děláme prakticky. Zatím si můžete aspoň přečíst o tom, jak látkuji sebe.

Pokud máte taky nějaké veselé historky z natáčení – tedy rozumějte z používání látkových plen – hoďte to do komentářů. Ať mám na co myslet, až se příště zase nezadaří.