Čištění zubů tak jak ho znám a od dětství provozuji se zdá být čistě plastovou záležitostí. Z plastové tuby vymáčknu divoce barevnou, ochucenou, hustě pěnící pastu na zuby, nanesu na plastový kartáček a tradá s tím do pusy. No, řekli jsme, že snížíme svou produkci plastů. Tak tedy do toho.

Kartáček, který neskončí v koši

Zda vyhodit plastový kartáček do směsného odpadu nebo do plastů, na to jsem tedy přijít nedokázala. Co zdroj, to jiná informace. Někde tvrdí, že do plastu, někde že do koše. A jestli když ho vytřídím do žlutého kontejneru, bude následně opravdu zrecyklován, nebo poputuje do spalovny, to už se mi vůbec nepodařilo vyzvědět. Každopádně na recyklaci kartáčků moc nevěřím. Ročně jich ale každý vyprodukujeme několik kusů (podle toho, jak jsme úzkostliví a pečliví při jejich vyměňování).

Na zahraničních zerowaste webech jsem poprvé zahlédla bambusové kartáčky na zuby. Zapátrala jsem a s nadšením jsem zjistila, že se tyhle kompostovatelné krásky dají pořídit i u nás. Následoval jásot největší. Dokonce se prodává i vícero bambusových kartáčků, k dostání jsou značky Curanatura a Zero Waste. K dostání jsou kartáčky s nylonovými štětinkami nebo celobambusová varianta. Ta je pro nás jasnou volbou. Po dosloužení kartáček jednoduše zkompostujeme. Nakupujeme je v internetových obchodech (většinou děláme velkou objednávku různých ekologických vychytávek) Econea.cz nebo zelenadomacnost.com. V běžných drogeriích jsem je ještě neviděla, ale je pravda, že do drogerie už skoro nechodíme, tak nemám moc přehled. Zabalený kartáček je, ale pouze do papíru.

Musím ale přiznat, že jsme si na bambusový kartáček museli zvyknout. Celý život jsme zvyklý čistit si zuby plastem. Přírodní materiál nám v puse zprvu dokonce vadil. Neměli jsme z něj takový ten “čistý” pocit. Přestože bambus je přirozeně antiseptický. Ale zvykli jsme si a já už bych tedy neměnila. Na svůj bambusák se každý den těším.

Pasta, která chutná jako dětské žvýkačky

Stejně nerozhodné informace jako o kartáčcích jsem našla i o plastových obalech zubních past. Většinou se shodují na tom, že tuby jsou příliš znečištěné, než by byly recyklovatelné, tj. patří do směsného odpadu.

Zbožňuji si vyrábět svoje vlastní produkty. A tak na honbě za bezplastovým řešením pro mne bylo jasnou volbou si pastu vyrobit. Nemohla jsem se dočkat. A tak jsem pátrala. V knize Děláme si to doma sami a stejně tak i na většině ZW blogů frčí jedlá soda v kombinaci s kokosovým olejem. Tuto recepturu dokonce předvádí i Linda Rybová v Herbáři jako řešení, když si na chatu zapomeneme přivézt pastu. Přesto se názory na jedlou sodu a její aplikaci v zubní hygieně podstatně liší. A tak moje touhy vyrobit si vlastní pastu byly poněkud pozdrženy intenzivním pátráním a dotazováním se, jak to vlastně s tou jedlou sodou je.

Zaujalo mě, že jedlou sodu používá i firma Lush v tabletkách na zuby. Rozhodla jsem se jich tedy poptat, jak to s tou jedlou sodou je. Ale ani oni mi nedali rozklíčování. Paní Lenka z e-shopu Lushe mi na můj dotaz odpověděla:

“Já osobně bych zubní tabletky také nedoporučila na každodenní užití, protože nikde není studie právě o vlastnostech jedlé sody na sklovinu při každodenním použití. … Zubní tabletky jsou bezva nápad, ale rozhodně bych je kombinovala s pastou.”

Nakonec jsem došla k názoru, že občasné užití jedlé sody je například pro její bělicí účinky vhodné. Avšak rozhodně bych ji nepoužívala každý den. Jsou lidé, kterým funguje perfektně, ale jsou i tací, kterým zničila sklovinu. A já prostě nevím, ke které skupině patřím. A tak radši neriskuji. Sodu používám tak jednou měsíčně, ostatně, častěji by se mi tu slanou chuť snášet snad ani nechtělo.

Zároveň s mým zkoumáním jedlé sody jsem došla k názoru, že při čištění zoubků je především důležitá

1. technika čištění
2. strava*
3. psychika.

A tak si pastu vyrábím především, aby mi kartáček nedrhnul o zuby a neměla jsem při čištění sucho v puse. A dávám do něj složky, kterým věřím, že zdraví a čistotu mého chrupu podpoří. Při výrobě jsem se inspirovala na biooo.cz (pod odkazem najdete původní recept).

Cestovní varianta

Když se mi s tím nechce prdět, což je především, když někam cestuji, odsypu si do malé skleničky trochu bílého jílu a zuby si čistím jen s ním. Namočím kartáček pod vodou a potom ho obtisknu do jílu, trocha se ho na mokrý kartáček přilepí a pak už šup s tím do pusy a čistím, jak jsem zvyklá. Na čištění každý den to úplně není, ale na cestách se to obejde bez příchutí a přívoní. Pro běžné užití vyrábíme lepší…

Připravit, pozor, jdem na to!

Pastu vytvářím přímo do nádobky, ve které ji potom skladuji. Jsem trochu střelec, tak všechno dělám, tak nějak od oka, míchám, ochutnávám, zvažuji správnou konzistenci, dosypávám. Tak to berte s rezervou a jestli to budete chtít zkusit taky, tak trochu experimentujte s poměry.

1. Vsypu bílý jíl (odhadem tak 3 lžíce). Jsem přesvědčená, že jíly jsou léčivé. Mám za sebou seminář se španělskou porodní bábou, která jíly používá dnes a denně, na všechno. Řídím se pravidlem zelený jíl na vnější použití, bílý jíl na vnitřní. Jelikož nepochybuji o tom, že část pasty prostě sníme (obzvláště děti), tak používám bílý jíl. Kupuji ho v internetovém obchodě nopooshop.cz/ (je potřeba si říct o zabalení do papíru, jinak ho pošlou v plastu, což léčivé účinky jílu poškozuje). Již brzy by však měly být jíly k sehnání v Nebalenu – bezobalovém obchodě s kosmetikou.

2. Přidám koření. Osobně dávám skořici a kurkumu. Po skořici a hřebíčku sahám pokaždé, když mě začnou bolet zuby. Skořice je antiseptická, desinfekční, přirozeně bělí a osvěžuje dech. Kurkuma pomáhá proti krvácení dásní. Přidala bych i hřebíček, kdybych měla drcený. Koření se dá sehnat i v různých bezobalových obchodech, na trzích či přímo v obchodech s kořením.

3. No jasně. Kokosový olej. Dávám ho zhruba stejné množství jako jílu. Nakupuji v Bezobalu. Před smícháním ho rozehřeji, aby se všechny složky lépe promíchaly. Zkoušeli jsme jako základ i olej sezamový, ale ten nám moc nechutnal.

4. Přidám lžíci olivového oleje (kupujeme v Bezobalu). Ten už nedávám z léčivých důvodů, ale kvůli konzistenci. Máme v koupelně celkem chladněji a jelikož kokosový olej tuhne, musela bych pastu dolovat majzlíkem. Takto je výsledná “pasta” příjemné konzistence a na kartáček ji nanášíme obráceným koncem lžičky.

6. A pak už jen vše zamícháme. Oproti receptu na biooo.cz nedáváme éterické oleje. Jsem přesvědčená, že nejsou vhodné k vnitřnímu užití. Stejně tak nedáváme ani stévii. Zaprvé nevím, kde ji koupit bez plastové krabičky (a pěstovat se mi ji kvůli tomu nechce) a za druhé mi přijde zbytečné pastu sladit. I tak mi díky kokosovému oleji a skořici přijde, že chutná jako žvýkačka. Mňam.

Ano, opravdu je pasta ve výsledku žlutá (díky kurkumě), když dám více skořice, je více do hněda. Když jsme ji dělali ze sezamového oleje, byla docela brčálově zelená. Červeno, růžovo, bílo modré kombinace se u domácí pasty prostě nekonají. A je to dobře. Teď už se dívám na běžně dostupné pasty a říkám si, sakryš, odkud se ta jedovatě modrá barva asi vzala? A jak je možné, že mi tak šíleně pění v puse? A proč mi po ní ještě pěknou chvíli žádné jídlo nechutná?

Kromě toho, že jde o variantu bez plastů, si vyrábím vlastní pastu i proto, že ráda vím, co pouštím do svého těla a do přírody kolem sebe. Bohužel pasty na zuby nám nemusí přinášet zdravý chrup a mohou mít i neblahý dopad na naše tělo. Více se můžete dočíst třeba zde nebo v knize Tajemství kosmetiky od Víta Syrového. Kosmetiku už vesměs moc nepoužíváme, většinu si vyrábíme sami z ingrediencí, které je možné konzumovat. U pasty mi to přijde obzvláště důležité, když ji děti tak rádi jedí.

Na závěr bych chtěla upozornit, že toto funguje nám. Nechci v tomto článku dávat žádná zdravotní doporučení. Každý zná svůj chrup nejlépe a dokáže se sám rozhodnout, co je pro něj dobré a co ne.

---

*o vlivu stravy na zuby hezky povídají v záznamu z besedy Duše K z 14. 2. 2016 s Cecílií Jílkovou a Martinem Prokešem. Ke shlédnutí na: https://www.youtube.com/watch?v=EuMmfRrc7JQ