Změna jídelníčku nutná

Chodí mi dotazy typu: „Jak nakupujete smetanu?“ „Jak se obejdete bez kukuřičných pufínků pro děti?“ „A co brambůrky?“

Když jsme se vydali na naší cestu ke snížení odpadu, na začátku stálo rozhodnutí, že prostě nebudeme kupovat věci – a potraviny především – zabalené v plastu, směsných nebo neurčitých, do koše putujících, obalech a budeme se snažit o minimalizaci nákupu zabalených potravin obecně – ať už do papíru nebo skla. Celý první měsíc jsme pouze nakupovali a jedli stejně jako normálně a jen se snažili pozorovat a uvědomovat si, co kupujeme, jak zabalené a co už si dál kupovat nebudeme. Rozhodli jsme se radikálně a za tímto rozhodnutím stálo velké odhodlání. Ale zabalené potraviny prostě nekupujeme. Tečka. Nebo jen velmi minimálně. Otázkou tedy zůstává: Co tedy jíte?!

Není nad to plakat nad rozlitým mlékem. Ale když bylo ve vratném obalu, tak to zamrzí dvakrát.

Ještě než jsme začali žít „zero waste“, snažili jsme se stravovat zdravě, nebo alespoň zdravěji, než naše původní rodiny. Ale do našeho běžného nákupu spadaly i zabalené potraviny. Jogurty a smetany v plastových kelímcích. Zabalené sýry. Sladkosti. Rostlinná mléka v tetrapacku. Konzervované luštěniny v plechovkách. Tuňák v plechovce. Vanilkový prášek do pečiva. Prášek do perníku. V mrazáku byla vždy pojistka nějaké mražené zeleniny nebo třeba i hranolek v plastovém pytli. Nic z toho už nekupujeme. Ke spoustě z toho se nám podařilo najít alternativy bez obalu nebo si něco z toho prostě vyrábíme sami – píšeme o tom v tomto článku.

Vaření ze základních surovin

Zobeme zrní, ve všech podobách, dokonce i naklíčené.

Nejdůležitější však byla změna myšlení a plánování jídla a vaření.
Zaprvé jsme začali vařit ze základních surovin. Nekupujeme žádné polotovary, nic konzervovaného, předvařeného, instantního, vysoce průmyslově zpracovaného. Kupujeme minimum hotových výrobků – mezi nimi především chleba, jogurty, sýry a šunku, občas jitrnici. Ale čeho se v naší spíži nalézá nejvíce, jsou především sypané suché potraviny – luštěniny, obiloviny, zrna, ořechy apod. A v kuchyni máme spoustu ovoce a zeleniny.

Vaření ze základních surovin doporučuje i Margit Slimáková, zde se můžete podívat na jejího průvodce zdravou kuchyní. Věřím, že vařit tímto způsobem je prostě to nejlepší, co pro své tělo můžeme udělat.

A ano, vaříme si. Vaříme si celkem hodně.

Den začínáme většinou kaší.

Ke snídani dělám velmi často kaše – z ovesných vloček nebo čerstvě umleté špaldy či pohanky. Občas si dáme namazaný chleba, vajíčka nebo koláč, když zrovna upeču. Dříve jsem moc nepekla, ale poslední dobou náš junior vyžaduje mléko. Kravské běžně nekupujeme a tak jsme si zvykli vyrábět si rostlinná mléka z ořechů a semínek. A zbylou drť pak šupnu do koláče nebo sušenek. Pečení se stalo s Mikulášem naší oblíbenou činností.

Obědy často vařím na více dní dopředu, nemám čas vařit každý den. Jíme často polévky, nebo jídla z jednoho hrnce typu rizota, kuskus se zeleninou, luštěninové hrnce se zeleninou apod. Ale polévky u nás vítězí, našeho syna totiž baví vybírat si z ní kousky zeleniny.

Svačinky obstarává ovoce, kus sýra, jogurt (ve skleničce – některé jsou vratné, do zbytku zavařujeme), koláč, namazaný chleba. Baštíme také spoustu sušeného ovoce, ořechů a semínek. Tím také od počátku krmíme našeho syna. Na cesty bereme s sebou jablíčka, sušené ovoce a ořechy, případně raw tyčinky z bezobalu. Tento rok jsme také zpracovali spoustu jablek na přesnídávky, takže o svačinky bude postaráno. Kukuřičné pufínky ani sušenky, krekry a podobné výmysly opravdu nejsou potřeba. Na druhou stranu spousta bezobalů již nabízí i různé sušenky, většinou i v bio kvalitě, domácí nebo veganské či bezlepkové.

Děti je potřeba zapojit nejen do baštění, ale i do celé přípravy svačiny – od výroby po úklid.

Večeře u nás zastanou zbytky, domácí pomazánky, namazaný chleba, saláty a naše vlastní vajíčka. A taky občas palačinky nebo různé placky doma dělané.

Daří se nám držet se konceptu zero waste i přesto, že má můj muž nakázanou dietu bez pšenice a kravského mléka. A mám velkou radost z toho, že to jde. Protože než jsme začali s životem bez popelnice, držela jsem sama také bezlepkovou a bezlaktózovou dietu, ale naše kuchyň byla plná zabalených potravin.

Ujíždíme na domácích rostlinných mlécích – ze semínek a ořechů.

Můj muž měl na začátku utkvělý strach, že bude trpět hlady, když si nebude moct koupit po cestě Corny tyčinku nebo bagetu na benzínce. Když jsem se ho teď ptala, jak to tedy je, řekl mi, že jo, že občas prostě hlady trpí. Ale více než kvůli zero waste to je proto, že dost často se svým stravovacím omezením pro sebe v běžné sámošce, hospodě nebo občerstvení nic nesežene. Proto musíme myslet na dělání svačinek. Když jde Lukáš na celý den do školy, nabalím mu batoh obědem a svačinami, protože dost často nemají ani pauzu na oběd a ve školním bufetu by pro sebe prostě nic nesehnal. Ve všem je buďto pšenice nebo mléko. Kdyby omezení neměl, může si tam koupit polévku, dort, panini, vše do svého obalu.

když přijdou hosti

Nejnáročnější pro nás z hlediska jídla jsou návštěvy. Občas, když k nám má přijet hodně lidí, tak bych nejraději nakoupila všechno v obalech v supermarketu, protože by to prostě bylo nejjednodušší. Často k nám jezdí návštěvy na celý víkend a občas je to s organizací jídla docela náročné. Ale už jsme se naučili, že nejlepší je po návštěvě chtít, aby část jídla zařídili oni – něco uvařili nebo upekli. Potom už většinou obstaráme, navaříme zbytek. Uděláme nějakou pomazánku a tak. Zatím jsme to ještě nikdy nevzdali.

Byly doby, kdy jsme návštěvy hostili domácí paštikou a domácím tvarohem. Ale to už tedy nezvládáme.

Zdravě jíst, zdravě se cítit

Zero waste, v kombinaci s našimi stravovacími doporučeními a s naším radikálním přístupem k obalům, nás vede k tomu dobře a zdravě jíst. Samozřejmě si občas dáme v restauraci řízek nebo si koupíme v pekárně koláč. Ale více méně je naše strava hodně zdravá. Dbáme na to, odkud pochází vše, co jíme. Když už nakupujeme mléčné nebo masné výrobky, tak ve farmářských obchodech. A jelikož jíme především základní potraviny, luštěniny, ořechy, ovoce a zeleninu, cítíme se opravdu dobře. A zdravě. A štíhle. A to se počítá.

Závěrem

Takže k původním otázkám: „Jak nakupujete smetanu?“ „A co brambůrky?“ „Jak se obejdete bez kukuřičných pufínků pro děti?“

Nijak. Nekupujeme je. A je nám lépe. Na těle, i na duši. Protože víme, že když si koupíme balíček chipsů, budeme se z nich těšit 10 minut. Ale naše planeta se s tím pitomým obalem bude potýkat na věky věků.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.