Zamyšlení nad naším košem

Mám dojem, že až teď jsem se začala opravdu zamýšlet nad tím, kam odpadky z naší domácnosti putují. Předtím vše bylo celkem jednoduché. Cokoliv se nám už nehodilo, vyhodilo se. Ať už do koše nebo do tříděného odpadu. Největší problém pro nás představovalo vzít koš a vynést ho do popelnice. A díky tomuto činu pak odpad magicky zmizel z naší domácnosti a tím pro mne i zmizelo povědomí o něm. Mohla jsem na něj s radostí zapomenout. Odpadková víla se pak už postarala o to, aby odpadky zmizely z popelnice i z našich životů. Tadá! Hotovo, problém vyřešen.

Přemýšlení nad tím, že produkovaný odpad se musí někde kumulovat, že se s ním dále něco děje, šlo mimo mé vědomí. Každopádně jsem o tom nechtěla přemýšlet. Nepohazuji odpadky po přírodě, neodpadávají mi od ruky na ulici, třídím odpad a dokonce kompostuji. Tím dělám pro planetu vše, co je v mých silách, říkala jsem si.

Za poslední měsíc jsem svůj postoj k odpadu poněkud přehodnotila. Rozhodla jsem se více sledovat, co kupujeme a co vyhazujeme. Došlo mi, že do koše nevyhazuji jen odpad, ale i peníze. Protože při koupi neplatím jen za produkt samotný, ale i za jeho obal. A jen co přijdu domů, hop a obal se vydává na cestu za lepší nebo horší budoucností. Slyším zlaťáky cinkat o dno koše. Také mi začalo docházet, že samotné třídění odpadků, automaticky neznamená, že budou zrecyklovány. Ne všechny vytříděné materiály opravdu mohou být znovu materiálově využity. Došlo mi, že recyklace je sice velmi důležitá, protože se nemusí znovu čerpat suroviny, které na naší planetě začínají docházet. Ještě důležitější však je samotné produkci odpadů předcházet. Začalo mi docházet, že znovupoužití věcí a obalů je méně energeticky náročné než jejich recyklace. Zjistila jsem, že biologický odpad se na skládkách nemá jak rozložit, protože se k němu nedostává dostatek vzduchu, který by pomáhal přirozenému rozkladu, bioodpad na skládkách kvasí a uvolňuje se z něj metan. Al Gore[3] ve své knize považuje metan za nejhorší ze skleníkových plynů a píše, že je při globálním oteplování 23krát silnější než oxid uhličitý. Přitom zkompostováním těchto odpadů by se vytvořil materiál k pohnojení půdy, které bychom tak mohly dodat potřebné živiny.

Podle statistik Ministerstva životního prostředí [4] v roce 2014 se v České republice vyprodukovalo 32 milionů tun veškerého odpadu. Přepočítáno na obyvatele to činí 3 043 kg ze všech odpadů za rok. Komunálního odpadu se vyprodukovalo 5,3 mil. tun, což dělá 506 kg odpadu na člověka za rok. Z toho se dále materiálově využije pouhých 38,3 % a 48,3 % skončí na skládkách. Každý občan České republiky tedy podle této statistiky vyprodukuje denně zhruba 1,4 kg odpadu.

Rozjímání nad naším košem

V začátcích naší cesty k bezodpadovému životnímu stylu se ráda nechávám inspirovat zahraničními blogy. Lauren Singer na svém webu Trash is for Tossers[5], doporučuje jako první krok na této cestě nejdříve zhodnotit, jaký odpad a jaké množství člověk vlastně produkuje. Rozhodla jsem se tedy po dobu 20ti dní sledovat naše odpadky (opravdu sexy záležitost). Počítala jsem pouze obsah koše na směsný, recyklovaný a bioodpad. Co jsem zjistila?

Za 20 dní naše dvoučlenná domácnost vyprodukovala:

520 g netříděného odpadu, který skončí někde na skládce (taková menší igelitová taška). Jedná se především o obaly znečištěné od potravin – obaly od másla, zamaštěný papír, houbičky na nádobí, zátky od piva, izolepa, obaly od koření apod. Také pár zbytků zplesnivělých sýrů, které nemůžeme zkompostovat.

484 g plastu – na objem je plastu nejvíce, ale neváží tolik, jelikož se jedná především o obalové materiály od potravin a několik plastových lahví od nápojů, které si k nám našly různou cestu

154 g kovů – pár plechovek od paštiky, oliv a několik zrezlých víček od zavařovacích lahví, u kterých si však nejsem jistá, zda půjdou recyklovat

306 g papíru – především krabičky od potravin a letáky, které nám chodí do schránky. Papír jsem nedokázala veškerý udržet ve sledování. Toto je pouze to, co doopravdy skončilo v našem třídícím koši na papír. Dále jsme vyprodukovali 3 krabičky od vajec, ty ale vracíme v obchodě a jsou znovu naplněny. Dvě bedýnky od ovoce a zeleniny, ale ty také vracíme dodavateli. Papírem podpalujeme v kamnech, takže spousta ho končí v koši na podpal. A některé papírové věci kompostujeme. Také máme schované krabice a obálky, ve kterých nám přišly dobírky, protože počítáme s tím, že je znovu využijeme při posílání nějaké zásilky nebo skladování věcí – momentálně ještě bydlíme dost v krabicích.

533g skla tj. dvě rozbité skleněné lahve, jsem poslední dobou trochu nešikovná a všechno mi padá z rukou. Skla jsme celkem vyprodukovali více – 2 lahve od ovocných šťáv, 2 lahve od vína, lahve od piva a skleničky od oliv a marmelád. Všechny lahve a skleničky však schováváme pro letní marmeládování, vytváření sirupů a tinktur a uchovávání potravin. Lahve od piva jsou vratné.

Nejvíce máme bioodpadu, až mě překvapilo jeho množství. Za 6 dní jsme vyprodukovali 1289 g biodpadu, který kompostujeme. Přepočteno na 20 dní by to dělalo cca 4,3 kg bioodpadu (nepočítám do něj popel). Všechno jsou to především slupky od ovoce a zeleniny, čajové a kávové sedliny. Za sledovanou dobu jsme nevyhodili žádné uvařené jídlo.

Sečteno a podtrženo, celkem jsme si nastřádali cca 6,3 kg odpadků. Co v tom není započteno je polystyren a obalová folie od trouby, která ještě čeká nerozbalená na chodbě. I tak to ve srovnání se statistikami MŽP není tolik, podle nich bychom také mohli za 20 dní vykouzlit celých 56 kg odpadu. Což se mi tedy zdá neuvěřitelné. Nutno však podotknout, že naše cesta již započala. Již tento měsíc jsme se snažili koukat na to, co kupujeme, nosili jsme si vlastní sáčky apod. Veškeré plasty jsou především z potravin, které jsme doma ještě měli zabalené, ale spoustu jich již kupujeme „nahých“ tj. nezabalených. Také si doma vyrábíme kosmetiku.

Celé tohle počítání se zdá být pouze nesmyslnou hrou. Ale pro mne je důležité vidět, odkud k nám naše odpadky vanou. Především to jsou obaly od jídla a pití, které vládnou našim košům. Potom máme dost odpadu z nákupu zařízení do domácnosti (trouba, dřez apod., stále ještě zařizujeme bydlení) a z dovážek z e-shopů. Velkou otázkou stále zůstává i odpad z dílny a ze součástek a materiálů potřebných v rámci domácích oprav a domácího kutění – to bude asi velká písemka.

Stále ještě máme, co redukovat. Tak hurá do toho.


[1] Více se o tomto našem rozhodnutí můžete dočíst v článku O projektu

[2] Co je to zero waste

[3] GORE, Al. Nepříjemná pravda: naše planeta v ohrožení – globální oteplování a co s ním můžeme udělat. 1. vyd. Praha: Argo, 2007. ISBN 978-80-7203-868-8.

[4] Data jsem čerpala z webových stránek MŽP: http://www.mzp.cz/cz/odpady_podrubrika
Statistiky ale mohou být zrádné, jiná čísla uvádí MŽP a jiná ČSÚ a EKO-KOM. Více o tom se můžete dozvědět třeba zde: http://www.trideniodpadu.cz/#!Statistika-nuda-je/c1rnj/C7F6150F-722E-4249-92D9-8B0E744E50BF
a taky tady: http://www.enviweb.cz/clanek/ekologove/104848/kam-se-podel-selsky-rozum#utm_source=www.trideniodpadu.cz.usrfiles.com&utm_medium=rss_export&utm_campaign=rss

[5] Dva kroky k bezodpadovému životnímu stylu podle Lauren Singer (blog je v angličtině): http://www.trashisfortossers.com/p/the-steps.html

2 myšlenky u “Zamyšlení nad naším košem

  1. Matouš z Ekonarium.cz says:

    Moc pěkný článek, ať už jde o „odpadovou vílu“ či „zlaťáky cinkající na dně koše“.

    To množství „statistického“ odpadu je vyloženě strašidelné.

    Jdu se pustit do dalšího! 🙂

    • Michaela - bezpopelnice.cz says:

      Díky za komentáře Matouši, tvé ZW snahy taky sledujeme
      Odpad chceme po roce zase zvážit. Redukce je značná, však stále ještě nejsme na nule. Ale jsme tomu zase o krok blíž.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *