Oku lahodící zero waste

Poslední dobou mi přijde, že se do zero waste pouští čím dál více (především mladých) lidí. Facebookové profily, instagram a blogy se hemží dokonalými fotkami dokonalých zero waste výbaviček. Když zadám na pinterestu heslo „zero waste“ vyskočí na mne krásné fotky s bílým nebo přírodním pozadím v minimalistickém stylu, obsahující krásné předměty – nerezové nádobí, skleněné nádoby, látkové utěrky, čerstvou zeleninu nebo luštěniny, dřevěné kartáče apod. Vše krásné, čisté, uspořádané. Zero waste na první pohled vypadá velmi lákavě, se svým minimalistickým okázalým a přitom přírodním designem. A snad i proto se stává tento styl tak populární a lákavý – nejen pro nás, ale i pro byznys.

Jsem prostě špatná podnikatelka, jde mi o dobrou věc víc než o to, prodat toho co nejvíc. Takže tímto článkem si tak trochu podtrhávám svojí vlastní židli. Ale mně to prostě nedá. Já jsem se totiž taky dala nachytat.

Zero waste lifestyle prostě na fotkách vypadá dokonale a já nad nimi dokážu slintat i teď po třech letech. Ale je to trošku chyták. Spousta videí a článků mířených na zelenáče v tomto stylu nabízí instantní řešení – základní výbavu bezodpadového hrdiny, kterou nutně potřebujete, abyste byli dostatečně ZW. A není nic jednoduššího, než jít a takovou sadu si koupit. Ještě víc zmateční mohou být články zaměřené na to, co máme ve své domácnosti VYMĚNIT, abychom byli dostatečně ZW. Věřím, že všechny tyto články jsou dobře míněné. Ale mohou způsobovat přesně to, co nechceme – vytvářet odpad.

Já jsem na začátku naší cesty přesně tomuto fenoménu propadla. Trápila jsem se tím, že naše domácnost není dostatečně minimalistická a že používáme plastové krabičky. Po sledování dokumentů zaměřených na problematiku plastů (Planeta plná plastů, Oceán plastů, Trashed…) jsem měla chuť vzít vše, co plast i jen vzdáleně připomínalo, a dát to na charitu (samozřejmě, že bych to nevyhodila, to by bylo málo ZW!). Protože něco tak toxického doma rozhodně nepotřebujeme. A následně jít a nakoupit nerezové varianty. Naštěstí nemáme takové příjmy, abychom si to mohli dovolit, za ty tři roky moje ambice trochu opadly a já se uklidnila. Ale ve výměnných skupinách na FB stále vídám příspěvky typu: zbavuji se všeho plastového, abych vyměnila za jiný – udržitelnější – materiál. Ano, plasty jsou škodlivé a toxické, ale vzhledem k tomu, že většinu dne jsme s plastem stejně v kontaktu (je v našem oblečení, dotýkáme se telefonů, notebooků, držadel v metru, volantu, je ve vodě, je v jídle…), tak vyhozením jedné mísy a nahrazením za nerez variantu své zdraví asi nespasím.

Na jedné přednášce se mě ale jeden pragmatický muž zeptal, kolik peněz je do začátku potřeba, když člověk chce začít žít bez odpadu. A mně to došlo. Na to by přece neměly být potřeba žádné výdaje. Mělo by stačit to, co máme. A doma toho většinou máme spoustu, nepotřebujeme fancy vybaveníčko, abychom žili bez odpadu. Ono totiž pořizování nových věcí moc zero waste není – na každou novou věc musí být vynaloženy přírodní zdroje. Proto mi hlavou zní: USE WHAT YOU HAVE – tedy použij, co už máš. A než koupit novou věc, je důležité hledat, ptát se známých, vyměňovat, prostě shánět ve věcech, které již existují a být kreativní. A ano, samozřejmě, když neseženeme a dojde na lámání chleba a je nutné koupit něco nového, tak jsem pro koupit nerezovou/skleněnou/dřevěnou variantu místo plastové.  Ale přecejen, ve smyslu nečerpání nových zdrojů, uvažujme, co doopravdy koupit potřebujeme. Protože spousta e-shopů a obchodů momentálně velmi pružně reaguje na poptávku zero waste kitů a láká nás ke koupi svými tríčky a fígly. Tak se nedejme.

Jde to i bez toho

Ono totiž všichni máme domácnosti plné zero waste výbaviček a když ne my, tak jistojistě naše rodiny a přátelé ano.

Líbilo se mi, když jsem četla knihu Plastic free od Beth Terry, že si na plastovou tašku, kterou doma našla, napsala „reusable bag“ – aby ostatní věděli, že teda ji používá stále dokola, a tu nosila na nákup. K nám do obchodu, když někdo přijde s použitým igelitovým sáčkem a chce do něj cizrnu, tak ho rozhodně nevyhodím. Ale vidím, jak se ten člověk tváří omluvně. Mně, i když jsme dali plastovým sáčkům dávno vale, se doma neustále nějaký válí, protože v tom prostě někdo něco přinese a už si ho třeba nestihne vzít zpět. A tak je lepší ho samozřejmě využít a ne ho rovnou odsoudit k smrti.

Do začátku tedy potřebujeme:

  • znovupoužitelnou tašku: vezmeme jakoukoliv, co máme doma a tu nosíme na nákupy. My máme látkových asi 10 kusů a troufnu si říct, že jsme z nich nekoupili ani jednu – většinu jsme dostali k nějakému nákupu, na festivalech, konferencích apod. Ostatně naše rodina a  nejbližší přátelé jistě aspoň jednu tašku mají také – rozesílali jsme v této podobě svatební oznámení. Ovšem účel splní jakákoliv taška, kterou máme doma. Nebo stačí sešít spodní lem starého tílka a voilá taška je na světě.
  • znovupoužitelný sáček: my jsme první měsíce dokola používali zásobu plastových, co se nám doma nahromadila z předchozích nákupů – až do roztrhání. Díky bohu mám šikovnou tchýni, která nám našila pytlíky k Vánocům. Pytlíky za starých látek jsou totiž nejlepší. Jen ty papírové na nákupy moc nedoporučuji. Už jsem zažila len rozsypaný po celém obchodě. Ono ty plasťáky jsou v tomto taky dost riskantní.
  • místo sporku (spoon a fork dohromady, tedy lžičko-vidlička) nosíme obyč lžíci vždy při sobě
  • nerezové krabičky jsou skvělé, ale pro začátek jsme si vystačili se zavařovačkama – a nakupujeme do nich pořád – použít se dají ale i různé krabičky plastové od zmrzlin, ty docela i těsní, nebo plechové od čajů nebo kakaa apod.
  • látkové kapesníky – pokud nemáte, nám stačilo se jen zmínit v rodině a máme jich dost a dost. Šuplíky našich babiček jsou jich plné, tak rychle, než i k nim dorazí myšlenka minimalismu a skončí na smeťáku. Vyprané kapesníky jsou multifunkční – dá se do nich i zabalit svačinka, nakoupit, utřít mastné ruce…
  • je fajn vědět, že existují i alternativy k plastovým brčkům, ale pro začátek… co si prostě jen přiložit skleničku k ústům?
  • místo termohrnku postačí i obyčejný hrnek, i do toho vám udělají kávu nebo se napijete vody… ale přiznám se, že termohrnek je tedy věc, bez které se my neobejdeme.
  • a lahev? Tak o tom snad ani nemusím mluvit. Já ráda používala i skleněnou lahvičku od džusu. Ale moje kamarádka používá zavařovačku. A to má tři děti. Našila si na ni látkový fusak, aby se nerozbila. Doznání: s lahví jsem se nechala nalákat asi dost zbytečně na koupi nové. Moje BPA free mi už nevoněla a tak máme i nerezovou. Teď si trochu klepu na čelo. Využíváme ji minimálně, i vodu nosíme spíš  v termohrnku.

Mohla bych takto pokračovat dál a dál. Ale na to jistě už přijdete sami. A proto přeji hodně kreativity při hledání opravdu zero waste řešení a detektivní čuch, při pátrání na půdách babiček (třeba po holícím strojku).

PS: Tento článek nepíšu jen pro vás, ale hlavně i pro sebe. Jako memento. Protože lákadla jsou občas silná.


Zdroj fotek:

Fotky ve článku jsou výjimečně převzaté, a to z těchto stránek:
úvodní foto: http://trashisfortossers.com/zero-waste-swaps-common-kitchen-items/
zero waste kit 1: http://zerowastememoirs.com/baby-step-22-zero-waste-to-go-kit/
zero waste kit 2: https://zerowastenerd.com/my-zero-waste-kit/?spref

4 myšlenky u “Oku lahodící zero waste

  1. Věra says:

    Moc děkuji za tento článek a Váš názor naprosto sdílím. Děti učím, že je vždy lepší si umět něco vyrobit či upéct nebo uvařit sám, než to jít koupit. Za mně jsou skvělé lahve od mléka, vejdou se i do termoobalu z DM, který jsem si koupila před deseti lety na kojeneckou láhev. Manžel si tak větě do práce čaj. Pro mně jsou stará trička poklad, máme z nich tašku na špinavé prádlo- jde i bez šití, i uháčkované chňapky. Děti mají spoustu košíčků na drobnosti z darovaných zbytků vln. Pečeme vlastní chleba i pizzu. Oblečení pro děti dědíme i posíláme dál. V našem městě jsem založila před několika lety knihotoč. Tím se nechci chlubit, jen ukazuji cesty, že se toho dá hodně dělat i s minimálním rozpočtem. Omlouvám se, že jsem se tak rozepsal a přeji krásný den.

    • Michaela Linhová says:

      To je skvělé! Jak prosím děláte ty chňapky a košíčky?

Napsat komentář: Soňa Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..