O projektu

aneb „Rok bez popelnice“

Jsme mladá (čerstvě tříčlenná) rodinka – Michaela, Lukáš a Mikuláš Linhovi. V prosinci 2015 jsme se přestěhovali do domku hnedle vedle lesa. Popelnice tu nebyla a stále se nám nedostával čas ji pořídit. Vlastně jsme neměli ani chuť ji pořídit, už tou dobou jsme směsného odpadu moc neprodukovali. A tak jsme se rozhodli udělat takový experiment a zkusit to obráceně: místo pořízení popelnice zredukovat naši produkci odpadu.

V rámci této cesty jsme se rozhodli o našem snažení psát blog a sdílet naše poznatky s ostatními.

Cílem projektu „Rok bez popelnice“ je:

  • Zredukovat produkci směsného odpadu na opravdové minimum.
  • Snížit naši produkci odpadků obecně (i recyklovatelných, kompostovatelných).
  • Zredukovat množství používaných plastů v našem životě.

Jaké bude dosažené minimum, to se ještě uvidí. Chceme si vyzkoušet, jak moc dokážeme naši produkci „bordelu“ snížit. Roční objem směsného odpadu Bey Johnson a její čtyřčlenné rodiny se vejde do litrové zavařovací sklenice a jeden čas se snažila i o nulový recyklovatelný odpad. Nemyslím si, že bychom se dostali na taková čísla. Ale chceme vyzkoušet, co je v našich možnostech. Změna pro nás musí být udržitelná, musí se slučovat s běžným rodinným a pracovním fungováním. Nechceme se na projektu vyšťavit, chceme, aby to i pro nás byla zábava a objevování. Chceme, aby to pro nás byl rok hledání řešení, jak žít život bez popelnice.

Časový rámec této změny jsme si nastavili od března roku 2016 do března 2017. Proč tak dlouhá doba? Protože si myslíme, že se nejedná o změnu ze dne na den. Jde o změnu životního stylu, stylu přemýšlení o nákupech, o využívání věcí , o věcech, které doopravdy potřebujeme nebo bez kterých se můžeme obejít. Bude potřeba hledat nové možnosti nákupů, zjišťovat informace o znovuvyužití věcí, o výrobě vlastních kosmetických produktů apod. Projekt „Rok bez popelnice“ je pro nás o to větší výzvou, že se nám v létě narodilo miminko. Přítomnost dítěte je velkou změnou v našem životě a chtěli bychom i ve zboží pro miminko najít co nejvíce bezodpadková řešení. Myslíme si však, že nám to bude chvíli trvat.

Proč do toho jdeme

Pro tento styl života jsme se rozhodli, protože chceme eliminovat svou ekologickou stopu a toto je krok, který pro to můžeme udělat ve svém každodenním životě. Zdroje naší planety jsou omezené a vyčerpatelné. Přijde nám zbytečné je tedy čerpat na jednorázové obaly. Zároveň nám přijde zbytečné si planetu zanášet neustále rostoucím množstvím nerozložitelného bordelu.  Je to změna v našem životě, díky které si můžeme připadat zodpovědnější ve svém každodenním jednání a rozhodování.

Starost o životní prostředí se čím dál tím víc vkrádá do našich životů. Je také jedním z důvodů, proč jsme se rozhodli přestěhovat se mimo město – chceme žít blíže přírodě, více soběstačně a zdravěji. Během rekonstrukce domu však šlo veškeré naše ekologické smýšlení nějak stranou. Potřebovali jsme rychle dům zrekonstruovat, abychom se mohli nastěhovat, protože jsme neměli finanční zdroje na to, platit nájem a zároveň splácet úvěr. Rychlost tedy byla na prvním místě. Neměli jsme proto dostatek času (nebo energie?) prostudovat možnosti více přírodních možností stavění, výhody a nevýhody, možnosti nákupu bez obalů atd. Stalo se tak, že když jsme jezdili na kontrolu stavby, jezdila jsem zpátky zdrcená, frustrovaná, naštvaná na sebe i mého muže. Celý náš podnik mi přišel v tu chvíli nezodpovědný. Používali jsme materiály, se kterými jsem nesouhlasila. Všude plno plastu, vše nově nakoupené…

Tou dobou jsme se rozhodli, že ještě více omezíme spotřebu plastů v našem životě. Není to náš úplně první krok k bezobalovému životnímu stylu. Nosíme s sebou na nákup látkovou tašku a vlastní sáčky. Když máme možnost, volíme skleněné balení namísto plastového. Již delší dobu nepoužíváme běžné tekuté šampony a mýdla v plastových obalech. Když jsme zařizovali naše předchozí bydlení, většinu nábytku, nádobí a dalšího zařízení jsme pořídili z druhé ruky nebo posbírali od známých (ano, všichni máme půdy a sklepy plné nepotřebných věcí). Stejně tak většinu oblečení nakupujeme v second-handech. Některou kosmetiku si sami vyrábíme, stejně jako např. prášek na praní. Kompostujeme biologické zbytky z kuchyně.

I tak se nám cca jednou za měsíc naše tašky na recyklovaný odpad naplní až po okraj a stále ještě produkujeme spoustu směsného odpadu. Stále ještě nakupujeme balené potraviny, hygienické potřeby a úklidové prostředky, vše plastové nebo v plastu balené.

V únoru 2016 jsem procházela blogy dvou žen z USA, které žijí „zero-waste lifestyle“. Jejich příběhy mě inspirovali k rozhodnutí se do toho pustit taky. Tady u nás v České republice. WOOHOO!

Jelikož jsem však tou dobou nenašla web v češtině, který by se dané problematice podrobněji věnoval, rozhodla jsem se spojit svou cestu k životu bez odpadků se psaním webových stránek*. Na tomto webu tedy chci zveřejňovat informace a články o tom, co to pro nás znamená žít život bez obalů, odpadků, plastů apod., ale především chci informovat o možnostech, jak toho docílit v ČR. Kromě toho chci v rámci tohoto webu psát i blog, který bude zachycovat naší osobní zkušenost s tímto projektem.

Impulz k tomu mi dala několikadenní návštěva u mých rodičů, kteří netřídí skoro vůbec. Veškerý odpad z jejich domácnosti jde do popelnice na směsný odpad. Dokonce, přestože mají zahradu a popelnici na biodpad, kompostují minimum z bioodpadu vzniklého v kuchyni. Uvědomila jsem si tam, že spousta českých rodin netřídí vůbec a jen malá skupina lidí se snaží své odpady zredukovat na minimum. Proto jsem se rozhodla své nadšení pro tento životní styl šířit dál.

„Buď změnou, kterou chceš vidět ve světě.“ Mahatma Gandhí


*Od té doby jsem jich pár našla. Od svého úmyslu jsem ale neustoupila.

2 myšlenky u “O projektu

    • Michaela - bezpopelnice.cz says:

      Máme o tom rozepsaný článek, snad do konce měsíce stihneme dopsat. Soustředíme se teď na rozjezd bezobalového obchodu, tak není moc energie ještě na web

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *