Zero waste, i tak by se dala nazvat cesta, kterou jsme se vydali. Pojem „zero waste“ začíná být skloňovaný i u nás v ČR, pokud se chcete dočíst něco víc o redukci odpadů na zahraničních webech a blozích, je tohle heslo, kterým ve vyhledavači nic nezkazíte.
My máme však radši české názvy. Proto neradi říkáme, že se snažíme žít „zero waste životním stylem“, ale radši říkáme, že snižujeme naše odpady. Přesto cítíme potřebu zde napsat a trochu vysvětlit, o co se vlastně jedná.
Zero waste (zkráceně ZW), přeloženo z angličtiny, znamená „nulový odpad“, ale stejně tak to může znamenat i „nulová ztráta“ nebo „nulové plýtvání“.
Zero waste je především CÍL. Na konci snažení, v cílové rovince, je nulový odpad. Žádný odpad není posílán na skládky ani do spaloven. A tím nedochází k plýtvání – plýtvání materiálem, surovinami, energií, místem na vytváření nových skládek… ZW je strategie předcházení odpadu, která vyžaduje po spotřebitelích přijmutí zodpovědnosti za své nákupy a nakládání s odpadky a od firem převzetí zodpovědnosti za své výrobky v jejich celém životním cyklu (získání materiálu, nakládání s ním i jeho pozdější zpracovatelnost a využitelnost, rozložitelnost apod.)
„Být na nule“ je prozatím nemyslitelné a neproveditelné. Cílem se tedy stává se té nule přiblížit co nejvíce a skládkovat maximálně 10% zbytkového odpadu.[i]
Bea Johnson na konferenci o ZW, která se konala v červnu 2016 v Praze[ii], řekla, že zero waste není trend, ZW je nutnost, v budoucnu budeme muset všichni být ZW. Naše zacházení s odpady a zároveň i s materiály a surovinami není do budoucna udržitelné. Takhle to prostě nemůže být věčně.
Zero waste jako životní styl
Jak je řečeno výše, ZW je především o předcházení odpadu. V běžném odpadovém hospodářství, jak ho známe dnes, se odpad vyprodukuje a pak až se řeší, co s ním. Momentální cestou je danou věc, když si odslouží své, poslat na skládku nebo do spalovny (čímž se její životní cyklus uzavře), v lepším případě se zrecykluje. Principem ZW však není pouze více recyklovat, jak by se mohli někteří domnívat. Naopak. Recyklace nestačí. Recyklace je pouhou náplastí. Vytvoříme odpad a potom ho zrecyklujeme. Jedná se o snahu řešit již vzniklý problém, ale často se stává omluvou pro naší spotřebu a produkci odpadů. „Recykluji, tak dělám to nejlepší pro planetu, co můžu. Tečka.“ Žádný materiál se ale nedá recyklovat nekonečně, některý více, některý méně, ale vždy u toho dochází ke ztrátám a životnost každého materiálu jednou skončí. Nehledě na to, že je to energeticky náročné. Proto je lepší se snažit vzniku odpadu předcházet – a o tom je ZW.
Řídí se pěti pravidly, tzv. 5R:
REFUSE – REDUCE – REUSE – RECYCLE – ROT[iii]
Česky: Odmítni, omez, znovu použij, zrecykluj, zkompostuj (nech rozložit)
Toto pořadí není náhodné.
Nejdůležitější je Odmítnout (Refuse), odmítnout odpad, nepouštět si ho do domu, přemýšlet nad tím, co kupuji a jak to kupuji. Základní otázkou je: doopravdy to potřebuji ? Má to obal? Z jakého materiálu? Je to znovu využitelné? Je to recyklovatelné? Je to zkompostovatelné? Jsme to my, kdo si volí nakupovat smetí, stejně jako například přijímat věci zdarma, které nikdy nevyužijeme.
Omezit (Reduce), co potřebujeme a nemůžeme odmítnout. Omezit můžeme cokoliv – svou spotřebu vody, počet triček v šatníku, vytisknuté stránky, nakoupené množství jídla (aby se nezkazilo a nemuseli jsme ho vyhazovat), aktivity vedoucí ke konzumu (sledování televize, čtení magazínů, procházení obchodů). Základní otázkou je: Odpovídá množství a velikost (toho, co mám, pořizuji a spotřebovávám) mým potřebám? Opravdu potřebuji tolik?
Znovu použijme (Reuse), co konzumujeme a nemůžeme odmítnout či zredukovat. Jde o to, maximalizovat využití daného produktu a šetřit zdroje a energie, které by musely být vynaloženy při procesu recyklace. – nákup opakovaně využitelných produktů místo jednorázových (například látkové kapesníky místo papírových), vypůjčování, navracení například obalů do obchodů, kde mohou být znovu využity, nakupování již použitého v second-handech a bazarech, shánění věcí z druhé ruky, ale naopak i navracení (věcí které jsme zredukovali) do oběhu a jejich darování nebo prodej, opravování, využití věcí pro jiný účel, než pro který byly původně stvořeny.
Recyklace (Recycle) je až na čtvrtém místě, skoro na konci pyramidy. To dokazuje, že v tomto stylu života nejde pouze o to začít se zajímat o obsah svého koše a začít více recyklovat. Recykluje se až to, co nejde odmítnout, zredukovat a znovu využít.
Kompostování (Rot) je důležitou složkou tohoto stylu. Sami jsme si vyzkoušeli, že bioodpad tvoří největší podíl toho, co vyhazujeme. Proč je kompostování důležité rozvedu v některém z dalších článků.
A popelnice? Do té toho potom zbude jen opravdu málo. Lidé žijící tímto stylem si většinou svůj odpad, který by byl jinak určen pro skládku nebo spalovnu, ukládají třeba do zavařovací sklenice. Bea Johnson se svou čtyřčlennou rodinou narvou do takové sklenice svůj odpad za celý rok. To už je docela slušný výkon. Pro takovou rodinu je vlastnění popelnice opravdu zbytečná záležitost.
A to by se nám líbilo 😉
[i] Informace o ZW čerpány z webu neziskové společnosti Arnika: http://arnika.org/zero-waste
[ii] Záznam z konference je k vidění: http://zerowaste.bezobalu.org/ (sekce Live stream)
[ii] Pyramida dle Bey Johnson z knihy Zero Waste Home: The Ultimate Guide to Simplifying Your Life, Penguin Books 2016 str. 15
O ZW se můžete dočíst více na webu Zero waste international alliance (anglicky rozumící): http://zwia.org/