Od chvíle, kdy jsme začali s tímto projektem často slýcháváme větu: “My TAKÉ recyklujeme!”. Při jejím zaznění nám už začíná trochu pískat v uších. A proto bychom to s tou recyklací chtěli trochu uvést na pravou míru. Ehm, nebo to alespoň trochu nakousnout… a zkomplikovat.

Je potřeba recyklovat MÉNĚ

Než jsme začali s projektem Rok bez popelnice, třídili jsme odpad, dokonce jsme třídili i bioodpad a plechovky a hliník. Nepřipadali jsme si díky tomu sice jako ekologičtí guruové, ale měli jsme pocit, že jsme velmi ekologicky smýšlející lidé. Třídění odpadu je přeci ekologické, ne?

Ano, určitě je lepší svůj odpad třídit, než ho vyhodit do popelnice a nechat ho odvézt na skládku nebo do spalovny. Vše, co nám projde rukama, je materiál, na jehož výrobu bylo potřeba vynaložit určité zdroje a energii. A je proto škoda, když jedním použitím život takové věci skončí, když by mohla být ještě dále použita jako materiál na výrobu něčeho jiného. Čímž by se zase pár zdrojů ušetřilo. Proto recyklujme!

Ano, recyklace je dobrým způsobem, jak s ekologicky příznivějším životem začít. Ale myslíme si, že by to u ní nemělo skončit!

Recyklace je v pořadí až na čtvrtém místě ve způsobu, jak bychom měli nakládat se svými odpady. Co je před ní? Jako sociální pedagogy nás na škole učili, že důležitá je prevence, tedy problémům předcházet. U odpadků tomu není jinak. Na prvním místě se snažíme předcházet samotnému vzniku odpadků. Nepouštět si je do domu. Nepouštět si do domu věci, které budu muset za chvíli zase vyhodit – ať už proto, že jsou na jedno použití, nebo proto, že se snadno rozbijí. To znamená odmítnout  určité věci. Snížit svoji spotřebu. Nepoužívat věci na jedno použití, nenakupovat zabalené zboží. Zhodnotit, zda to, co kupuji, doopravdy potřebuji.

Věci, které máme, chceme využít do jejich maxima. A pokud daná věc doslouží nám (nebo už jí nepotřebujeme), můžeme ji poskytnout k využití někomu jinému. Můžeme se pokusit ji využít jiným způsobem. Když se rozbije, můžeme ji opravit. Jde udělat mnohé proto, abychom mohli recyklovat a vůbec vyhazovat odpad méně. Více o tom píšeme ve článku O Zero Waste.

Bea Johnson ve své přednášce na TEDx v Mnichově říká, že cílem by nemělo být více recyklovat, cílem by mělo být “zero recycle – nulová recyklace”. Omezit spotřebu. Navrhovat a vyrábět takové věci a produkty, abychom je nemuseli nejen vyhazovat, ale ani recyklovat. Takový by měl být životní standard.

Přijde mi, že recyklace je jako taková náplast. Konzumujeme stále stejné množství věcí, ale recyklujeme a to nám dává dobrý pocit. Vždyť se to zrecykluje, tak je to v pohodě… Ale recyklace není řešením problému. Problémem je, že spotřebováváme příliš mnoho a tak produkujeme spoustu odpadků. Vyhazujeme. Každý den něco vyhodíme. Několikrát denně něco vyhodíme. Ale vršící se množství odpadků tu jako problém zůstává. Díky recyklaci je možné určitou část odpadu využít jako materiál pro vznik něčeho jiného, nového, užitečného. Ale…!

Třídit neznamená recyklovat

Vše, co vytřídit lze, házíme do barevných kontejnerů. Chceme, aby to ještě dále posloužilo. Chceme tomu dát druhou šanci. Nechceme, aby život takové věci skončil, byl promarněn na dně popelnice. Konáme dobrou věc.

Avšak po vhození odpadku do kontejneru na tříděný odpad vůbec není jistá takováto pozitivní budoucnost. Spousta odpadků si svou cestu k novému životu opravdu najde. Ale ne všem odpadkům se podaří reinkarnovat do nové věci, a když, tak většinou ne v takové kvalitě, v jaké byl původní materiál.

Třídit odpad znamená oddělit od sebe jednotlivé složky komunálního odpadu, které je možné dále recyklovat. To, jestli k recyklaci doopravdy dojde však již není v našich rukách.

“Samozřejmě, že recyklovat nelze vše, co se do kontejneru na tříděný odpad dostane. Či lépe řečeno, recyklovat lze jen to, čeho je tak veliké množství, že už se vyplatí to recyklovat. To, co zrecyklovat nelze, se spálí nebo uloží na skládky. Nejedná se zde pouze o onu legendární recyklovatelnost, ale i o to, je-li někde ve smysluplné vzdálenosti zpracovatel, který takový druh materiálu recyklovat (zpracovat) dokáže. Pokud ne, pak je často snažší a ekonomicky smysluplnější odpad energeticky využít. Tedy spálit. Nebo vyexportovat do zahraničí.” (1)

“Čistě teoreticky lze recyklovat všechny druhy odpadů, které člověk vyprodukuje. Je to jen otázka energie, lidského úsilí a peněz. V praxi se ale recyklace zaměřuje na ty odpady, kterých je dostatečné množství a jejichž zpracování je účelné či žádoucí, například z důvodů ochrany přírody, úspor surovinových zdrojů či energií apod.” (2)

Takže:

a) nemáme úplně pod kontrolou, co se s našimi odpadky děje po tom, co je odneseme do barevných kontejnerů. Zda budou doopravdy zužitkovány materiálově nebo energeticky, nebo zda se vyvezou někam do Indie. O tom, proč ani to není úplně supr, někdy příště.

b) každý materiál je jinak recyklovatelný. “Některé materiály lze recyklovat bez významných ztrát kvality. Takovým příkladem může být sklo, které lze přetavovat mnohokrát dokola. U jiných materiálů dochází při recyklaci ke zhoršení jejich vlastností (tzv. downcycling). Mezi ně patří například papír, u kterého dochází při opětovném zpracování ke zkrácování vláken, což omezuje jeho vlastnosti.” (2) Papír zvládne 4-7 znovuoživovacích akcí (v tomto údaji se zdroje různí. Plasty jsou většinou recyklovatelné jen jednou a pak hurá na skládku. Takže z PET lahve můžeme vyrobit fleesovou mikinu, ale co pak s ní, až doslouží?

c) recyklace má své limity: je finančně náročná, aby byl recyklát vhodný pro trh, nesmí být dražší než nová surovina, potřebuje technologie a zdroje a také je to průmysl jako každý jiný, tj. jeho provoz zrovna ekologický a zelený také moc není, jde o peníze. A v momentě, kdy se recyklace přestane z jakéhokoli důvodu firmám vyplácet, skončí.

Závěrem

Abych to shrnula:

Myslím si, že recyklace je potřeba! Třiďte a třiďte, co to jde! Protože momentálně je to “jediný relativně zvládnutý proces, jak získat z odpadu zpět některé suroviny a materiály. Mimo to i zabránit tomu, aby se látky z těchto odpadů dostávaly do vody, půdy nebo ovzduší.” (1)  Takže to rozhodně má smysl.

Ale na druhou stranu ani recyklovat nelze donekonečna, recyklace je nákladná energeticky, zdrojově i finančně, a proto je ještě důležitější předcházet samotnému vzniku odpadů a přestat plnit naše odpadkové koše. A to nejen ty na komunální odpad, ale i ty barevné – třídící.

Rozcestník

Nejsem expertem na recyklaci a ani si na něj nechci hrát. Jen jsem měla pocit, že už musím něco říct! Pokud se o recyklaci a třídění odpadu chcete dozvědět víc, tyto odkazy by se vám mohly hodit (rozhodně já je stále ještě zkoumám a vracím se k nim):

• http://www.trideniodpadu.cz/ – nezávislý(!) web, kde vám nikdo nebude bulíkovat, že tříděním zachráníte planetu, naopak tu najdete spoustu informací o tom, jak se co recykluje, pokud se to recykluje. Rozhovor s autorem webu zde: http://humansofprague.ihned.cz/archiv/5470
• Ekoporadna Veronica dokáže zodpovědět spoustu otázek týkajících se nejen recyklace http://www.veronica.cz/otazky
• Ekostrážce – na tomto webu je možno dozvědět se více o tom, co se za našimi obaly skrývá, jak je třídit, co do kontejnerů patří a nepatří, co se s daným odpadem dále děje (obsahuje i různé kvízy apod., myslím, že je dělaný jako výukový materiál)
• Stránky EKO-KOMu, recyklačně pozitivní (ještě aby nebyly, když je to pro ně byznys), každopádně tam můžete najít spoustu informací a odpovědi na některé případné otázky: http://www.jaktridit.cz/cz
• Taky se přeceňujete v třídění odpadu? http://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/rady-a-navody/pruzkum-rikame-ze-tridime-ale-trochu-se-precenujeme

---

(1) http://www.trideniodpadu.cz/recyklace

(2) http://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/dotazy-a-odpovedi/co-vsechno-se-vlastne-da-recyklovat