Náš první nákup v Bezobalu.org

Za sedmero horami a sedmero řekami byl jeden obchod, tajuplně schovaný v nádvoří činžáku. V tom obchodě, když jste nakoupili, nepřinesli jste si domů jediný kousek plastu. Dokonce jste si nepřinesli domů ani žádný jiný jednorázový obal. Ten obchod byl totiž kouzelný. Byl bezobalový!  A představte si, že tohle není pohádka. Taková prodejna opravdu stojí v centru Prahy a my jsme v ní byli, velký nákup udělali a teď přinášíme zprávy o tomto našem podniku.

Bezobalu.org je neziskovou organizací, která usiluje o šíření tzv. Zero Waste obchodů prodávajících zboží na váhu do znovupoužitelných obalů v České republice. Snaží se o osvětovou činnost na školách i pro veřejnost. Také  probíhá výzkum bezobalového prodeje v zahraničí a výzkum prodeje u nás tak, aby se tento typ prodeje mohl efektivně zavést ke spokojenosti zákazníků i kontrolních orgánů u nás. Především však v rámci své činnosti provozují testovací prodejnu. Její majitelé již mluví o otevření obchodu se širším sortimentem v Praze a rozšíření prodejen do dalších měst. Z toho mám velkou radost.

Dlouho nám trvalo, než jsme se do tohoto obchodu dostali. Nachází se v centru Prahy (zastávka metra I. P. Pavlova je co by kamenem dohodil), což je ale pro nás z jižních Čech poněkud z ruky a vyrazit si stovky kilometrů jen tak na nákup, je pro nás naprosto nemyslitelné. Ale máme v Praze rodiče, přátele a ještě i nějaké povinnosti, takže tam občas máme cestu. V březnu se vše příhodně sešlo a my vyrazili na nákup.

Co je tu k nalezení

Jsme již celkem zvyklí, že při vstupu do běžného obchodu na nás z regálů koukají plastové pytlíky jeden vedle druhého, různých velikostí a barev, a lákají nás svým designem ke koupi. Zde se zboží skladuje ve velkých skleněných lahvích a  jediné, co člověka láká k utracení peněz, je vzhled jídla samotného. A musím říct, že je to pastva pro oči. Zároveň je však velmi jednoduché takové plastové balení hodit do košíku a jít dál. Pokud však chceme nakupovat v tomto obchodě, je potřeba si přinést vlastní nádoby a sáčky, případně je možné si na místě zakoupit znovupoužitelné látkové pytlíky.

Celým názvem se výdejna nazývá Bezobalový obchod kvalitními potravinami. Většina zboží, které je zde k zakoupení, je v bio kvalitě, tzn. vypěstované šetrně, “udržitelně” a bez reziduí chemických postřiků. Zároveň se provozovatelé snaží, aby potraviny urazily od místa vypěstování k regálu v Praze co nejkratší cestu. Z české produkce tu najdeme především obiloviny (mouky, vločky), pohanku, hrách, některé koření jako mák, hořčičné semínko apod., jablečné chipsy nebo výrobky z konopí. Zbytek sortimentu je dovážen ze zahraničí. K sehnání v tomto obchodě jsou především suché potraviny – obiloviny a výrobky z nich, luštěniny, semínka, sušené ovoce a koření, krom toho tu ale najdete i rostlinné tuky a oleje, prášek do pečiva, jedlou sodu a různé dobroty typu čokoláda, čaj, káva, zeleninové chipsy apod.

Být připraven

Základem bezobalového nákupu je být připraven. Vybaveni přepravkou plnou sklenic s patentním uzávěrem a vlastních pytlíků jsme jednu sobotu zazvonili na zvonek v Bělehradské ulici. Jsem ráda, že jsem byla předem informována o tom, že obchod není z ulice úplně znatelný, nekřičí velkými nápisy a cedulemi. Naopak je schovaný ve dvoře a příchozí nákupčí musí zazvonit, aby byl vpuštěn dovnitř.

image

Abych nezdržovala, připravila jsem si již doma nákupní seznam a u všeho jsem si napsala i jaké množství zhruba potřebuji. Připravení si seznamu bych určitě doporučila. Stačí mrknout na web prodejny, nakouknout do sortimentu a nabídku zkonzultovat s docházejícími zásobami ve spíži. Ve výsledku se mi ale neosvědčilo si pouze napsat, kolik čeho potřebuji, protože na místě docházelo ke zmatenému hledání vhodně velké nádoby. Při dalším nákupu (i proto, že jsem na něj vyslala pouze svého muže a tak vše potřebovalo být naprosto samoobslužné) jsem si dala tu práci a na jednotlivé sklenice jsem bílým popisovačem napsala, jaká surovina do ní patří. Velikost dózy jsem vybírala tak, aby mohla být naplněna až po okraj. Jedná se o náš systém nakupování, kdy jezdíme autem a skleněné dózy doma už jen vyskladním do spíže, nemusím nic přesypávat. Kdybych si pro nákup jezdila na kole nebo MHDéčkem, brala bych s sebou spíše látkové sáčky a napsala si přibližnou váhu, kterou potřebuji.

Na to jsme tedy připraveni byli. Na co připraveni snad nikdy nejsme, při nákupu v této lokalitě, je velmi špatná možnost zaparkování, která se nám stala opakovaným problémem. Jelikož se do Prahy dostaneme jednou za delší dobu, děláme velký nákup. Přepravka s prázdnými sklenicemi se nese ještě v pohodě. Naplněná se však dost pronese a než dojdeme k autu, tak má Lukáš ruce vytahané až ke kolenům. Ideální by proto samozřejmě bylo, vyrazit na lov jídla na kole s pár látkovými pytlíky v batohu třeba každý týden a nakoupit jen to, co zrovna ve spíži došlo. Pro nás mimopražské je to ale nemyslitelné. Proto příště s sebou vezmeme kárku. (Aktualizace: osvědčilo se nám nákup nakládat do tašky na kolečkách, kterou vozíme v autě a využíváme ji i na běžné nákupy, protože auto nemůžeme zaparkovat přímo u domu, ale nákup tlačíme do kopce.)

Předsudky a obavy

Jelikož se v samotném obchodě nachází tabule, která vyzývá k tomu, co dělat, když je v obchodě fronta, mým předpokladem bylo, že nákup bude trvat dlouho a že budeme muset dlouho čekat, než přijdeme na řadu. A jelikož se jedná o obchod kvalitními potraviny především v bio kvalitě, očekávala jsem, že tu utratíme horentní sumy, při kterých se mi protočí oči i peněženka několikrát dokola.

Reálně jsme na náš první nákup přijeli zrovna v okamžiku, kdy byla výdejna bez fronty, tj. žádné čekání se nekonalo. Přesypávání potravin by sice někomu mohlo připadat zdlouhavé, ale řekněme si to na rovinu, jak dlouho nám trvá projít celý supermarket? Najít, co zrovna potřebujeme, vyzkoumat, která mouka je zrovna nejlevnější, která je česká a zda by se nenašla nějaká v lepší kvalitě. Já se tedy v supermarketech většinou zmateně motám, pobíhám z místa na místo a neustále hledám prodavače, které bych poprosila o radu. Tady jsme si vychutnávali jednoduchost volby, kdy předvýběr kvalitních potravin byl již udělán za nás, vše na jednom místě a prodavač s radou přímo před námi. Nákup se najednou nerovnal honbě za kořistí, ale spíše pohodové sobotní chvilce strávené v hovoru s příjemným člověkem. Čas během přesypávání a jedinečná bezfrontová situace nám dala možnost zaplést rozhovor, dozvědět se více o výdejně a jejím fungování, ale i o člověku před námi. Již nešlo o pouhou obchodní transakci, ale o setkání u příležitosti nákupu. Což se celkem liší od situace v běžném obchodě, kdy se na mne prodavačka občas ani nepodívá, protože pohled má zabodnutý na zboží, které jí lítá mezi rukama, nebo na kasu.

Však každý den je jiný a při dalších nákupech již bylo ve výdejně více lidí. Navíc pokud v obchodě fronta není, my se svým nákupem ji většinou úspěšně vytvoříme. Takže další návštěvy již nebyly v tak pohodovém duchu a byl to větší fofr. To nám ale potěšení nezkazilo.

Vzhledem k vypracovanému seznamu jsem předpokládala, že nakoupíme jen to, co potřebujeme a pojedeme. Ráda bych řekla, že je tomu tak, že tady člověk nakoupí jen to, co doopravdy potřebuje v takovém množství, které si sám zvolí. Nejsou tu žádné reklamy, marketingové fígle, akce a slevy. Ale je tu vidět jídlo! A ve chvíli, kdy mám s sebou nějakou dózičku či pytlíček navíc, nikdy neodolám nějaké dobrotě typu oříšků, sušeného ovoce, čokolády apod. Ale aspoň to nikdy nejsou věci, které by se u nás zkazily jen proto, že byly zakoupené v XXL balení za výhodnou cenu. Vždy se jedná o mlsoty, které se u nás sežerou jako první (nejlépe ještě cestou v autě ).

Nejvíce jsem se obávala ceny. Žít zdravě, jíst zdravě a kvalitně, to mám spojené se zvýšenými výdaji. Výsledná částka sice byla vysoká, ale rozhodně ne tak, jak jsme předpokládali. Vlastně nás i překvapilo, že jsme z peněženky vydali menší obnos, než jsme předpokládali.

Takže sečteno a podtrženo, čekali jsme, že to bude příjemné, ale bylo to ještě lepší a naše obavy byly velmi rychle překonány.

Pěkně si to vyčíslit

Po příjezdu domů mi to však nedalo. Rozhodla jsem se udělat takový malý průzkum trhu a zjistit, jak to s tou cenou tedy je. Utratili jsme opravdu jen pocitově méně nebo je cena naopak vyšší, jak jsme původně předpokládali?

Provedla jsem srovnání cen v místní zdravé výživě. Ustoupila jsem od nápadu udělat porovnání i v supermarketu, jelikož mi myslím, že bych tím porovnávala jabka s hruškama, kdy supermarkety mají naprosto odlišné zázemí, podmínky, jednání se zaměstnanci, obchodní strategie apod.

*Cenu jsem počítala aktuální, tj. pokud byla ve zdravé výživě potravina v akci, počítala jsem po slevě. Snažila jsem se porovnávat

  1. stejnou kvalitu (tj. bio potraviny s bio/organic potravinami a nebio s nebio) a pokud byla surovina v Bezobalu českého původu, tak jsem se ji pokoušela porovnat s českou. U potraviny nejpodobnější kvality jsem vždy k porovnání vybrala produkt s nejnižší cenou.
  2. nejlevnější variantu (porovnávám např. červené fazole, ale bez ohledu na uvedenou kvalitu a zemi původu, koukám pouze na cenu)
  3. nejdražší variantu (porovnávám např. červené fazole, ale bez ohledu na uvedenou kvalitu a zemi původu, koukám pouze na cenu)

infografika-2


Více o Bezobalu.org se můžete dozvědět na jejich webových stránkách. Ale vyšlo o nich i nespočet článků, rozhovory s ředitelem organizace Petrem Hanzelem jsou k poslechu v archivu Českého rozhlasu, takže pokud se chcete dozvědět více, stačí jen gůglit.

Úvodní fotografie zdroj: http://www.bezobalu.org/domains/bezobalu.org/novinky/

Fotografie obchodu zdroj: http://www.lidovky.cz/potraviny-bez-obalu-a-na-vahu-usetri-zakaznik-fa7-/dobra-chut.aspx?c=A141120_101856_dobra-chut_ape

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *