Luxusní porod

Už jsou to dva měsíce, co se nám doma narodil druhý syn – Albert. Porod to byl luxusní! Na jednu stranu proto, že to byl porod vědomý, rychlý, předčil všechna naše očekávání o krásném zrození a stal se velmi posilujícím zážitkem. Ale také proto, že jsme si dopřáli ten luxus na jeden den zapomenout, že nemáme popelnici a uchýlili jsme se do pohodlí jednorázu. Možnost použít jednorázové pomůcky už totiž rozhodně neberu jako samozřejmost, ale jako velký LUXUS – a stále i jako velký rozmar.

Již od takového 36. týdne těhotenství jsem si začala průběžně připravovat dvě sady věcí k porodu – jednu do porodnice, druhou na doma.

Všechny věci na miminko jako oblečení, dečky, šátky apod. jsme měli po Mikuláškovi – ty se k nám úspěšně vrátily, během těch dvou let jsem je několikrát rozpůjčovala těhotným kamarádkám. Pár kousků jsme pořídili „nových“, protože jsem měla potřebu zimní miminko opečovat oblečky z merino vlny. Ale i ty jsem sehnala na bazaru.

Stejně tak těhotenské oblečení. Kupovat si nové na těch pár měsíců mi přijde zbytečné. Něco jsem měla poschovávané z minula, hodně mi toho půjčila kamarádka a v jednu chvíli, kdy jsem si připadala, že fakt v ničem nevypadám normálně, mě zachránil písecký SWAP. Akce, na které jsme si povyměňovaly oblečení. Původně jsem si tam šla vybrat kousky na období po porodu, ale nakonec jsem „nakoupila“ spoustu oblečení, které jsem mohla unosit do konce těhotenství a díky nimž jsem se cítila zase jako člověk.

Porod s jednorázem – porod jedním rázem

Během sepisování seznamů, co potřebuji k porodu mi celou dobu běžela hlavou myšlenka, zda to jde – porodit bez odpadu. A určitě jde. Protože věřím, že většina položek na seznamu je vlastně „nice-to-have“. Když by na to přišlo, tak by stačil dostatek čistých ručníků. Na druhou stranu rodím jen párkrát za život a chtěla jsem, abychom první chvilky a dny mohli strávit všichni společně a ne se zabývat úklidem a praním. Proto jsem přistoupila k pár kompromisům.

Do tašky do porodnice jsem si připravila pár balení jednorázových vložek a jednorázových ekologických plen. Vložky jsem pořídila biobavlněné na econea.cz, ale příště bych zvolila běžné zdravotnické poporodní vložky z buničiny. Ty Orgayc prodávané jako poporodní mají lepicí část s plastovými lepítky a křidélky a jsem přesvědčená, že ve výsledku úplně vhodné nejsou! Plenky jsem pořídila jedno balení Naty plenek a druhé balení mám z druhé ruky – zbytky od nějaké paní.

Při shánění věcí se mi totiž velmi osvědčila výměnná skupina na Facebooku, kde se mi podařilo sehnat nejen plenky, ale i maliníkový čaj, těhotenský čaj, dubovou kůru, šicí bylinky, kompresor a pumpu k zapůjčení na nafouknutí bazénku a také jednorázové podložky. A to jsem určitě na spoustu věcí ještě zapomněla.

Odškrtávat seznamy, na to mě užije.

S podložkami to bylo také vtipné. Naše porodní asistentka chtěla, abychom měli k porodu připravená alespoň 2 balení jednorázových podložek. Mně se z toho podlamovala kolena. Malý zbytek jsem měla ještě od minulého porodu, ale to nedalo dohromady víc než 5 kusů. Jednoho dne jsem se tedy odhodlala vstoupit do drogerie s tím, že ty podložky koupím. Do drogerie já už běžně vůbec nelezu, mají tam vše zabalené a z konvenční drogerie už nic nepoužíváme. Stoupla jsem si před regál s podložkami. Těch značek, druhů, velikostí, cenových relací… Stála jsem tam a přepočítávala, které jsou cenově nejvýhodnější a vůbec se mi nechtělo je kupovat. Pak jsem se ještě přesunula k regálu s vlhčenými ubrousky. Ty byly na seznamu do porodnice hned za podložkami, ale upřímně, utírat miminku zadeček něčím, co smyje liháč, se mi fakt nechce. No, odcházela jsem s prázdnou. Místo vlhčených ubrousků jsem do tašky zabalila žínky a látkové utěráky. A s podložkami mě napadla spásná myšlenka: poptat, zda se někomu nema nepovalují nevyužité zbytky. Nakonec se mi jich sešlo asi 10 a řekla jsem si, že to spolu s těmi mými bude muset stačit a když, tak to doplníme těma ručníkama. Ve výsledku jsem při porodu zakrvácela asi dvě a celkem jsme spotřebovali asi 4 kusy. I porodní asistentka se smála, že se evidentně snažíme být bezobalový i v tomto ohledu.

S vložkami a plenkami jsem se nechala trochu nalomit a první den jsem svolila k jednorázu, i když jsme porodili hladce doma a měla jsem připravenou látkovací výbavu. Ale byli jsme rádi, že nemusíme hned prát. Už druhý den jsem ale přešla k látkování sebe i miminka. Albert je malé miminko, tak se mi s látkovkami ulevilo, protože jsem hned měla pocit, že ho mám za co chytnout. Nejsem na to miminko s malým zadečkem v jednorázové plence zvyklá. Přiznám se ještě, že jsme jednorázové plenky použili ještě jeden den, kdy mi přišlo, že se malému špatně hojí pupík a že se mu dře o látkové plenky. Celkem jsme jich za oba dva dny použili tak 20 – 30 kusů.

Když jsem začala používat látkové vložky u sebe, ulevilo se mi také. Látkovky jsou prostě pohodlné a velmi příjemné na dotek. Před porodem jsem si dopřála se ohýčkat a rozšířila jsem si svou výbavu o skvostné prodyšné biobalvněné kousky od Aluchy. Alenka Hradilová je moje oblíbená výrobkyně látkových vložek. Má ve svém repertoáru i čistě zero waste biobavlněnou prodyšnou řadu a já mám moc ráda na běžné používání i její piškotové poporodní vložky. Více o menstruačních vložkách a jiných alternativách píšu zde. Také se mi moc líbí, že šije na šlapacím stroji a že balíčky automaticky balí do papíru a kompostovatelných materiálů. Prostě radost objednávat. Alucha také napsala krásně inspirativní článek o jejím šestinedělí, o tom, jak se v šestinedělí opečovat, přírodně pomoci tělu regenerovat a samozřejmě o látkování. Na poporodní období se mi ale nejvíc osvědčily vložky, které jsem si sama našila ze starého flanelového prostěradla a rozstřihaného ručníku podle tohoto návodu. Kdo mě zná, tuší, že to byla zkouška mé trpělivosti, vůle, šikovnosti a nevím, čeho všeho ještě. Nad deseti kousky jsem strávila celý den. Ale byla jsem na sebe náležitě pyšná! Najednou jsem měla takový pocit ohromné soběstačnosti (a jenom malinko jsem si připadala fakt chudě :D).

Když už mluvím o látkování – samozřejmostí pro mne byly látkové vložky do podprsenky na unikající mléko. Mám pěknou zásobu (z druhé ruky) již od minulého kojení. Teď jsem ji rozšířila o pár biobavlněných prodyšných kousků. Jak říkám, měla jsem potřebu se trochu ohýčkat.

Dalším kamenem úrazu byla strečová folie, kterou jsme měli za úkol obalit matraci, aby se nezašpinila. Nakonec jsme ale pečlivě uschovali nějakou folii, ve které nám přišel zabalený nějaký nábytek (ano, i když pořizujete nábytek z druhé roky a jedete si ho osobně vyzvednout, je potřeba druhou stranu upozornit, že o zabalení do folie nestojíte).

Jedna z mála věcí, které jsme nakonec pořídili nové, je plastový dětský bazének. Voilá, přiznávám se. Můj strach z bolesti, která mě při minulém dvacetihodinovém porodu dost překvapila, mě nakonec přesvědčil, že bazének k porodu přichystaný mít chci. A ano, je i varianta si půjčit přímo porodní bazének – dokonce se dá půjčit i zdarma – a pořídit do něj jen jednorázovou folii. Ale koupě vlastního bazénku, který nám zůstane na léto pro děti, nebo ho prodáme někomu jinému, vyšla levněji, než koupě jednorázové folie. A tak jsme zvolili tuto variantu. Jak to tak u druhého porodu bývá, bazén jsme sice stihli nafouknout, ale napustit a použít už ne. A tak se v něm vykoupal aspoň Mikuláš druhý den.

Při shánění věcí k porodu jsem ale obecně měla velkou radost, že nového jsme pořídili jen opravdové minimum – krom bazénku a přislušenství k němu už snad jen olej na masáž hráze. Většinu se nám podařilo sehnat z druhé ruky – tj. nečerpat zbytečně nové zdroje. Nebo posbírat a jinak využít věci, které jsme doma již měli. To, co jsme nevyužili, zase ráda pošlu dál nějaké mamince, kterou porod teprve čeká.

Nekončící seznam hříchů…

A když už se tu vyznávám ze svých zero waste hříchů… Co jsme nedořešili úplně do detailu bez obalu, bylo jídlo. K porodu jsem si pro rychlé dodání energie nakoupila datle, raw tyčinky  a čokoládu bez obalu. Ale přihodila jsem i dvě balení hroznového cukru. Minulý porod jsem si užívala celých 22 hodin a vím, že během takové doby hroznový cukr při ruce byl v jednu chvíli velkým pomocníkem. Byla jsem už velmi vyčerpaná. Tentokrát na něj ale opravdu nestihlo dojít. Neměl by o něj někdo zájem? 🙂

Důležité je taky mít připravené zásoby jídla po porodu. Na jednu stranu jsme byli připravenější, než minule. Nechali jsme si navařit spoustu jídla od rodiny a kamarádů – doporučuji a jsem jim moc vděčná! Ale pár plastovým obalům jsme se nevyhnuli: fenyklový čaj, jako jeden z mála od Grešíka, má uvnitř plastovou folii. Také jsme asi třikrát koupili velké kolo sýra zabalené v plastu. Říkám si, že kdybych ho koupila u pultu do své krabičky, tak mi ho uříznou ze stejného kola v plastu baleného. A pak jsme koupili několikrát maso. Zavakuované v plastu. Vysvětlení? Normálně maso nekupujeme skoro vůbec. Jsme rádi, když dostaneme domácí kuře nebo králíka, nebo divočinu od kamarádky, jejíž muž je myslivec. Vše bez obalu a v souladu s naším smýšlením. K porodu jsme měli zamražený vývar z našeho beránka, kachnu a králíka. Na naše poměry mrazák plný masa. Ale v šestinedělí si moje regenerace žádala větší přísun železa. A na doporučení lékařky jsem raději sáhla po červeném mase a červené řepě, než po preparátu z lékárny. A raději jsme se rozhodli pro maso z farmy, sic zavakuované, než pro maso z velkochovu z běžného řeznictví, kde by nám ho prodali do vlastní krabičky. Nutno ale říct, že to pro nás není běžná situace, maso jinak nevaříme skoro vůbec. Pokud bychom ho chtěli zařadit do jídelníčku pravidelně, budeme to řešit jiným způsobem, než vakuovým balíčkem.

Spoustu jídla jsme ale také s radostí přijali od přátel a rodiny. U přátel se většinou jednalo o jídlo z bezobalových a farmářských zdrojů. Rodiče se s tím však nepářou a během šestinedělí jsme prostě byli rádi, že nám někdo uvařil a máme jídlo na celý týden. Odmítat ho, protože nebylo navařené z bezobalových zdrojů, by nás v tu chvíli opravdu ani nenapadlo. Nebo tedy – napadlo a mrzelo nás to – ale hlad byl intenzivnější 🙂

Pokud se ptáte, kolik toho odpadu celkem bylo – jedná se o JEDEN PYTEL ODPADKŮ. Což je na objem více, než vyprodukujeme za celý rok. Ale abych pravdu řekla, tak mě to tentokrát ani moc netrápí. Vím, že toho odpadu mohlo být méně. Plenky a vložky byly opravdovým luxusem. Na druhou stranu – na takové události, jako je porod, odpad není opravdu to hlavní. A já jsem především neskonale vděčná, jak nádherný a hladký porod jsme mohli zažít <3

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..