Jednorázový pobyt v nemocnici

Ač jsme to úplně neplánovali, porod našeho prvorozeného skončil v nemocnici. Náš chlapíček potřeboval svůj příchod na svět poněkud rozdýchat a potřeboval k tomu lékařskou pomoc a tak jsme si v nemocnici pobyli dlouhých 9 dní.

Na dětské JIPce potkáte desinfekční mýdlo doslova na každém kroku. Při vstupu na oddělení, při vstupu do každé místnosti, u východu… Prostě všude. Všechno musí být desinfikováno. Samotnou mě však překvapilo množství jednorázových věcí, které je možné během jednoho dne použít. Jelikož doma už jednorázové ubrousky, kapesníky a vůbec většinu věcí na jedno použití vlastně nevyužíváme, byl pro mne střet s nemocničním prostředím trochu šok. Už při návštěvách u gynekoložky jsem byla překvapena, když mi po ultrazvuku na břicho plácla ne jeden, ne dva, ale alespoň dvacet papírových ubrousků. (Při další návštěvě jsem ji požádala jen o jeden. Vysvětlila mi, že ubrousky kupuje její manžel, takže s nimi nešetří. Ona kupuje gel k ultrazvuku, tak šetří s ním.) V nemocnici jsem si však musela desinfikovat ruce pokaždé, když jsem chtěla na malého sáhnout. Vytáhnout v tomto prostředí i třeba jen látkový kapesník jsem se neodvážila. A tak jsem tam během jednoho dne spotřebovala nespočet jednorázových plen, vložek, podložek, tyčinek do uší (na ošetření pupíku), gázových čtverečků (na ošetření očí), vlhčených ubrousků, desinfekčních ubrousků, kapesníků apod. Nemluvě o pláštích na jedno použití, který si Lukáš musel vždy obléknout, když šel za námi na návštěvu. Snažil si ho vždy schovat do skříňky na další den, ale přes noc mu ho vždy služba vyhodila.

Co mě ale fascinovalo, bylo stravování. S každým jídlem jsme dostali alespoň jeden obal. K snídani rohlík zabalený v igelitu a k němu máslíčko v plastové minivaničce a marmeláda ve stejném minibalení. K obědu kompot v plastové krabičce nebo vánočka v igelitu. Epesní ale byly večeře. Na plastovém tácku rohlíky zabalené v plastové folii, k tomu minibaleníRamy, sýr nebo salám v plastovém obalu a to celé obmotané další igelitovou folií. Ty hodiny zbytečné práce, kterou někdo musel vynaložit na balení všech těch rohlíků a svačinek do folií! Možnost třídit bylo jen PET lahve a čiré sklo. Takže čiré zoufalství.

V danou chvíli však pro nás bylo důležité především zdraví toho našeho malého cvrčka. Řešit odpady by bylo opravdu až na posledním místě. Zerowaste idea je skvělá, ale nemělo by to být dogma. Dokud není ve společnosti myšlenka minimálního odpadu zakořeněná, mají naše snahy také svou mez. Nehledě na to, že opravdu nepochybuji o tom, že jednorázové varianty zvýšili nejen komfort v nemocnicích, ale i hygienu, a že díky tomu může být lékařská péče efektivnější. Jen by bylo vhodné přehodnotit, co je a co není nutné. Ale uvědomili jsme si, že bojovat s takto zajetým systémem je trochu jiný kalibr než se dohadovat s prodavačkou v řeznictví, zda mi tu flákotu může dát do vlastní nádoby. Odmítat zdravotnickou péči jen kvůli přesvědčení o tom, že je potřeba produkovat méně odpadu, by byla hloupost. Proto věřím, že za to a za naše další šestinedělní hříchy (o kterých bude příští článek) do „zerowaste pekla“ nepůjdem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *