Od chvíle, kdy jsme začali o našem projektu mluvit se svým okolím, je nejčastější otázkou, na kterou se nás všichni ptají: “A jak nakupujete?” Z nákupu potravin do naší domácnosti plynulo před začátkem projektu nejvíce odpadků, bylo to tedy téma, které jsme začali řešit jako první. Jídlo nakupujeme všichni a většina z nás se s jeho pořizováním potýká několikrát týdně. Rozhodla jsem se tedy poodkrýt, jak nakupujeme potraviny s minimální produkcí odpadků.

Edit: poznámky  v zelené barvě byly připsány 23. 6. 2018, protože některé skutečnosti se za ty dva roky změnily, psát nový článek je zbytečné, tak přicházím s lehkou aktualizací.

Nákup začíná už doma

Základem pro nás je, nezačít přemýšlet o tom, co potřebujeme nakoupit, až v obchodě. Pokud máme nakoupit bez zbytečných obalů, je potřeba se na nákup předem připravit. S sebou si totiž bereme vlastní nádoby, sáčky a tašky, do kterých nákup uložíme, abychom nemuseli sáhnout po igeliťáku v obchodě. K tomu je potřeba předem vědět, co chceme nakoupit. Stejně jako to dělávala moje mamka, během týdne si na lísteček píšu, co je potřeba koupit. Lísteček mám připnutý na lednici a dopisuji tam jednotlivé položky ihned, jak daná potravina dojde. Případně je také dobré si předem promyslet, co budu v dalším týdnu vařit a co k tomu budu potřebovat (aspoň zhruba, abych měla představu). Důležité je mít představu o tom, jaké zbytky ještě máme ve spíži a lednici, a nákup si rozplánovat i proto, aby nedocházelo ke zbytečnému plýtvání jídlem a vyhazování zkažených potravin, které bychom nestihli spotřebovat.

S sebou na nákup si tedy většinou bereme: látkové tašky (většinou 3 – 2 na nákup a 1 na chleba), několik zavařovacích sklenic nebo krabiček na mokré suroviny, krabičky od vajíček a sáčky (zatím dopotřebováváme papírové a plastové, které používáme stále dokola, nové si nebereme, v nejbližší době našiju látkové – již chodíme nakupovat s látkovými, které jsme dostali našité od tchýně k Vánocům).

Příprava je naprosto zásadní, protože když přijdeme do obchodu a až na místě si vzpomeneme, že bychom si ještě rádi koupili olivy, ale už nám na ně nevyzbyde krabička, tak máme smůlu. Proto je fajn vzít si s sebou aspoň jednu krabičku navíc. Vždy se najde něco, na co dostaneme chuť až v obchodě. Za tímto účelem jsme s sebou začali nejen na nákupy, ale neustále v batohu nebo kabelce, nosit povoskované plátno nebo povoskovaný pytlík. Mně osobně se osvědčil především pytlík, protože do něj nakoupím cokoliv od rohlíků, přes dort, šunku, koláč, sýr, bagetu. Po použití ho jen otřu houbičkou, nechám oschnout a zase rychle do tašky. Je skvělý svojí multifunkčností a díky tomu, že je naimpregnovaný voskem (včelím nebo sojovým), tak je možné do něj dát i věci, které mastí, špiní, jsou vlhké. Což do normálního pytlíku nedám. Navíc je skladný, na rozdíl od krabičky nezabere žádné místo a proto je jednoduché ho mít pořád při sobě, hlavně když mě během pobíhání po městě chytne neočekávaný hlad (což se těhotným rozhodně nestává, že).
Mít s sebou nádobu navíc, povoskovaný ubrousek nebo aspoň čistý látkový kapesník doporučuji i proto, že ve většině případů nefunguje: “dejte mi to ruky”. Pokud s sebou na nákup nic nemáme, většina prodavačů nám zboží dá aspoň do papírového ubrousku nebo nám ten pytlík stejně nacpe, i když stokrát řekneme, že ho fakt nechceme.

Nákup jako sociální událost

Nesnáším nakupování. Fakt! Ale od doby, kdy jsme začali nakupovat potraviny na váhu, se na nákupy těším. Dokonce, když jede Lukáš na nákup do Písku sám, tak mu to závidím! Nakupování se pro nás totiž stalo sociální událostí. Už to není o tom ulovit zboží, které potřebujeme (nejlépe ve slevě), a hurá domů. Nakupování pro nás znamená projít se městem, potkat se s lidmi, poklábosit s nimi a nakoupit dobré, kvalitní jídlo.

V Písku máme zmapovaný terén. Dokonce jsme našli jednu ulici, ve které jsme schopni sehnat většinu věcí, které potřebujeme. Samozřejmě každé město toto nenabízí. A ne v každém městě se dá vše sehnat bez obalu. Ale spousta potravin se tak sehnat dá. Chce to jen trochu pátrat a změnit koncept, v jakém přemýšlíme. Zmapování terénu však považuji celkem za zásadní a práci ulehčující. V cizím městě se nám určitě bude nakupovat hůř. Na webu reduca.cz však vzniká bezodpadová mapa, ve které lze najít možnosti bezodpadového nákupu ve vašem okolí nebo na místě, kam máte namířeno. Po přihlášení můžete na mapu i sami přidávat obchody, na které jste narazili. To veškeré nakupování může velmi ulehčit!

Do Písku se vydáváme tak jednou týdně. Během týdne ještě zajistíme potřebné zásoby ve vesnické samoobsluze a jednou týdně zajdeme do obchodu se zeleninou (mají otevřeno ve čtvrtek, ale prý mohu přijít jakýkoliv všední den a zeleninu mi přímo natrhají, jej!)

My už do supermarketů téměř nejezdíme. Nechceme je podporovat svými penězi*. Ale dokonce i tam, mezi všemi těmi obaly, se dá nakoupit bez obalu – ovoce, zelenina, pečivo, často i ořechy a někdy i lahůdky.

Mít na to koule

Myslím si, že v České republice chce nákup do vlastních skleniček stále ještě dost odvahy a možná i trpělivosti. Setkáváme se tak se spoustou reakcí, od naprosto odmítavých a neústupných, přes nehnutí brvou, po zájem a radost. Určitě je jednodušší takto nakoupit přímo v obchodech na bezobalový prodej specializovaných, protože tam není potřeba nic vysvětlovat. Takový ale v Písku nenajdeme. Proto chodíme “obalem napřed”. Nejdříve podáme prodavačce vlastní sáček či krabičku (samozřejmě jsme ještě předtím slušně pozdravili) a až pak říkáme, co chceme nakoupit. Většinou ještě upozorníme, že to chceme přímo do té krabičky, bez sáčku! a že krabičku potom nechceme do sáčku zabalit! Nebo se předem zeptáme, zda je takový nákup možný. A pokud není, tak jdeme o dům dál. A když se ptají, proč, tak po pravdě říkáme, že nemáme popelnici.

Snažíme se vybírat si obchody, ve kterých je pravděpodobné, že k takovému přístupu budou vstřícní – ve zdravých výživách, ve farmářských obchodech, na farmářských trzích, v samoobslužném prodeji. Většinou vlastní sáček budí zájem, dáváme se díky tomu s lidmi do řeči a mluvíme o našem životním stylu. S vyloženě zamítavou reakcí jsme se setkali zatím pouze dvakrát: když jsme chtěli koupit uzeniny v řeznictví v supermarketu a na pivních slavnostech, kde nám pán odmítl načepovat pivo do vlastní lahve, přestože před pár minutami nám do vlastního půllitru nalil. No, holt chtěl prodat pivo v lahvi, které tam měl. Ale za tu už jsme mu nechtěli zaplatit my.

Hygienické normy v ČR jsou v tomto ohledu celkem vágní, nespecifické. Prodej do vlastních obalů z hygienických důvodů však zakázaný nikde není. Většinou, pokud vám nechtějí zboží prodat do vlastního, je to z důvodu nejistoty (nedostatečných informací personálu) nebo vnitřních předpisů (ty mají především supermarkety). Většina prodejců se takové formy nákupu bojí především z hlediska vyřizování reklamací, kdy nemají kontrolu nad čistotou vaší nádoby.

Na váhu do vlastního obalu

Prodej do vlastního obalu funguje jednoduše. Prodavačka si položí na váhu naši nádobu, její váhu si poznamená nebo váhu vynuluje a potom ji naplní tím, co si žádáme. Případně zváží jídlo přímo na váze a my si ho potom dáme přímo do tašky (jako například ovoce a zeleninu). Nejsme na tom tedy tratní a za nádobu neplatíme!

Co, kde, jak

Píšeme tady o tom, jak nakupujeme, protože se nás na to všichni ptají. Ale myslím si, že styl života, pro který jsme se rozhodli, je více o tom, jak a co NEnakupujeme! Na prvním místě jde o odmítnutí: odmítnutí především plastových obalů, sáčků, tašek a lahví. Na prvním místě se tedy snažíme nakoupit potraviny “nahé” – tj. nezabalené, na váhu. Pokud nevíme o možnosti, jak nahou potravinu získat, a je pro nás nemožné si ji vyrobit, koupíme ji v obalu skleněném, který se dá vrátit, znovu použít např. na zavařování, nebo se dá dobře zrecyklovat. Případně v obalu papírovém, který se dá zrecyklovat, podpálit s ním v kamnech nebo zkompostovat. Pouze potraviny, u kterých vyhodnotíme, že je opravdu potřebujeme a nemůžeme je sehnat jinak (nebo ještě nevíme o variantě, jak je sehnat jinak), kupujeme v plastovém balení.

Naše nakupování je teď ještě zpestřeno Lukášovou dietou, kdy nesmí pšenici, kuřecí maso a kravské mléčné výrobky (kromě másla a smetany). A řeknu vám, běžné nákupy jsou v pohodě. Ale když se v devět večer rozhodnete, že jdete do kina a máte hlad, tak koupit rychle něco k jídlu s těmito požadavky, bez obalu, moc možností kromě ovozel neskýtá.

Pečivo

Chleba nakupujeme v běžné pekárně, farmářských obchodech nebo ve vesnické samoobsluze přímo do látkové tašky, ve které ho rovnou i skladujeme. Rohlíky, housky a podobné si necháváme dát přímo k tomu. Zatím jsme s tím neměli problém. Až zapojíme troubu, budeme si péct vlastní, ale to si asi ještě počkám… Trouba zapojena, pečeme však jen občas, když potřebujeme chleba a nemáme se jak dostat na nákup, nebo nemají nikde žitný chleba.

Sladkosti

Sladkosti jsou celkem oříšek. Přiznávám to nerada, ale miluju sladké! A kdybyste se mě zeptali, co mi ze zabalených věcí chybí nejvíce, tak by to byla čokoláda, Věnečky, Halva, Kokosový suk a podobné prasárničky. Jak to tedy řešíme? V pekárně kupujeme koláče do vlastní krabičky (sáček se koláčem většinou ušpiní, proto doporučuji krabičku nebo voskovaný látkový ubrousek) a občas nakoupíme v cukrárně dortíčky do vlastní krabičky. Také existují obchody, kde mají různé sladkosti na váhu – ať už žužu bonbony, oříšky v čokoládě, oříšky v karamelu, nugát – stačí mít jen vlastní sáček či krabičku. Čokoládu nakupujeme výbornou, hořkou, úžasnou v Bezobalu (o nákupu v Bezobalu jsme napsali samostatný článek).

Takže přátelé, jiná situace ale nastává, když máte v okolí (nebo vlastníte, chich) bezobalový obchod. Jelikož v Písku disponujeme skvělým bezobalovým obchodem – kdo pochybujete, přijďte se podívat – máme možnost nakoupit sušenčičky pečené místní chráněnou dílnou, raw tyčinky, čokoládu, vše do vlastního. Pravda ale je, že od té doby, kdy jsem psala tento článek se mnohé změnilo a když jsme tyto prasárničky přestali jíst, pomalu nás na ně přešla i chuť. Rozhodně bych teď netvrdila, že mi nejvíce chybí Věnečky a podobné vysoce průmyslově zpracované zboží. Spíše naopak. Také s příchodem malého synka jsme se naučili doma sladkosti moc nemít a když chceme uspokojit chuť na sladké, tak jíme většinou sušené ovoce. Také jsem zjistila, že péct s tím malým lumpem nás dokáže skvěle zaměstnat na celé dopoledne, montessori hadr, takže máme často i napečené vlastní sušenky či koláče.

Na slazení používáme med, ten máme přímo od včelaře (podporu včelařů považuji za velmi důležitou!!!!). Cukr jako takový kupujeme třtinový též v Bezobalu. Občas ještě koupíme i melasu – ve zdravé výživě ve skleničce s kovovým víčkem. Případně sladíme home-made marmeládami, povidly a šťávami. Minulé léto jsme však neměli žádnou úrodu a tak jsme veškeré marmelády vyměnili s dobrými lidmi za věci, které se hodili jim a nám už ne. Začali jsme také sladit sušenou třtinovou šťávou, kokosovým cukrem a rýžovým sladem. Vše kupujeme v BEZ.u nebo v Bezobalu.

Ovoce a zelenina

Na začátku našeho snažení jsme každý týden odebírali zeleninovou bedýnku. Dováželi nám ji přímo do domu, což byla dost luxusní záležitost. Bedýnky jsme objednávali na http://www.svetbedynek.cz/, existuje ale spousta dodavatelů, i více lokálních. V Brně jsme si bedýnky vyzvedávali ve Sklizenu. Bedýnku samotnou jsme vraceli ke znovupoužití, stejně tak i obaly, které se v bedýnce občas vyskytly (např. vanička od jahod, žampionů apod.). Bedýnkování nás velmi bavilo, protože jsme nejdříve nakoupili bedýnku plnou ovoce a zeleniny a až potom vymýšleli, co budeme vařit, dle jejího obsahu. Často jsme se díky tomu také potýkali se zeleninou, kterou jsme viděli poprvé v životě – třeba s mangoldem, bílou a černou ředkví, patizonem apod. Se začátkem prázdnin k nám však bedýnky přestali zavážet.

O pár týdnů později se však rozjel prodej biozeleniny z farmy, kterou máme přímo ve vesnici. A tak si každý čtvrtek uděláme výlet a nakoupíme si zeleninu do košíčku. Žádné sáčky nejsou potřeba.

Co neseženeme, nakupujeme v Písku na farmářškém trhu nebo v zelenině v komisním prodeji. Snažíme se nakupovat především ovozel české produkce, občas však koupíme i nějaký ten banán nebo citrusy. I na trhu nebo v zelinářství nakupujeme vše přímo do jedné látkové tašky. Obaly, které nám po nákupech zbývají, jsou tedy většinou pouze gumičky, kterými jsou svázány například ředkvičky, mangold apod. Gumičky upotřebí v bezobalovém obchodě, kde je nabízejí zákazníkům na zavázání pytlíků.

Jako skvělý koncept nám přijde tzv. KPZ** (komunitou podporované zemědělství), v blízkém okolí jsme však na žádného takového zemědělce zatím nenarazili.

Momentálně nás nákup ovozel docela štve – hlavně v zimě, kdy lokální zeleniny moc není a na farmě už je po sezoně. Nakupování zeleniny v supermarketu je nám proti srsti (a já trochu věřím i proti zdraví), ale sehnat v Písku přes zimu pěknou zeleninu je pro nás momentálně prekérka. Situaci řešíme. Ale přes léto teď bude zase spousta ovoce ze zahrady, zeleninu posbíráme po přátelích a rodině, tak začneme řešit asi až na podzim.

Mléčné výrobky

Z mléčných výrobků nakupujeme nejvíce sýry (všech druhů – kravské, kozí, ovčí). Nakupujeme je většinou do zavařovačky nebo jiné krabičky. Do vlastní nádoby se dají často sehnat sýry na farmářských trzích, ne však v Písku (jedině při nějakých slavnostech). Zjistili jsme ale, že běžné sýry typu eidam nám dají do vlastního obalu i v řeznictví, lahůdkách nebo vesnické samoobsluze, která má lahůdkový pult. Ve farmářských obchodech seženeme i goudu, mozarellu, parmezán, pecorino, jadel, balkánský sýr vše v pultovém prodeji. V Písku jsme také objevili obchod zaměřený na sýry (na Drlíčově), nakupujeme tam však pouze čerstvé kozí sýry. Kupovali jsme tam i tvrdé sýry, nadšení, že máme výborné sýry, které můžeme nakoupit bez obalu do vlastní sklenice. Pak jsme ale zjistili, že paní prodavačka pokaždé, když ze sýra odkrojí, obalí ho do nové igelitové folie. To nás zklamalo. Tak na to pozor.

Mléko už moc nekupujeme, snad jen když má přijet návštěva, o které víme, že se bez mléka neobejde. Nakupujeme ho v píseckém mlékomatu. Byli bychom rádi za možnost nákupu kozího mléka, ale tu nemáme. A tak jsme si pořídili kozy a časem bude mléko vlastní. Mlékomat nefunguje. Pokud potřebujeme mléko, nakupujeme v Mojí Lhotě (farmářský obchod) nebo v pražských bezobalových obchodech Bezobalu nebo Kosí zob od Bemagra ve vratných lahvích. Mléčné výrobky, zrní a zelenina z Bemagra se dají objednat na jejich webu a jsou k vyzvednutí v některých prodejnách, především v jižních Čechách a Praze.

Jogurty a tvaroh téměř nekupujeme, protože se většinou dají sehnat jen v plastových kelímcích. Když kupujeme, tak ve skleničkách (Jihočeský tradiční jogurt od Madety, nebo se dají tvaroh i jogurt sehnat farmářské v písecké sýrárně, také ve skle). V Brně jsem nakupovala litrový jogurt ve vratné plastové krabičce (zálohované) ve Sklizenu. Nevím však, zda je tato možnost ještě dostupná, už je to přecejen pár let, co v Brně nežijeme. Tvaroh jsme si také jednoduše dělali vlastní z mléka z mlékomatu. Stejně jako s mlékem nakupujeme od Bemagra ve vratných skleničkách jogurty i tvaroh.

Bez čeho si z mléčných výrobků život představit nedovedeme je máslo. Milujeme máslo. A přestože bych kvůli ekzému neměla jíst výrobky z kravského mléka, u másla občas zhřeším. Většinou z něj nevaříme, mažeme ho na chleba. Zkoušeli jsme si vyrábět i různé pomazánky, které jsou super. Ale máslo je máslo. Kupujeme ho krájené, vážené, farmářské, ale bohužel v obalu – papírovém. Snažili jsme se s paní ze sýrárny vymyslet, jak to udělat, abychom ho mohli koupit nezabalené, ale bylo by to dost komplikované. Proto jsme zvolili variantu koupit máslo v obalu. Zamaštěný papír se již nedá recyklovat. Ale můžeme s ním podpálit v kamnech nebo ho zkompostovat. Občas se nám podaří vystihnout okamžik krájení másla a to potom putuje rovnou do krabičky, to jásáme, ale je to jen velmi zřídka. V teplé kuchyni jsme ale začali dost používat ghí, kvůli přepalování olejů. Kupujeme České ghíčko ve farmářském obchodě ve sklenici. Sklenice potom nosíme do BEZ.u, kde je návštěvníci zužitkují na nákup.

Jelikož bych neměla jíst výrobky z kravského mléka, používali jsme jeden čas hojně i rostlinná mléka a smetany. Všechny se ale prodávají ve smíšeném obalu a tak je už nekupujeme. Když potřebujeme, vyrobíme si vlastní z ovesných vloček, semínek nebo ořechů.

Oleje a octy

Olejů máme celkem vysokou spotřebu, jelikož i do pečení používáme spíše oleje než máslo a také k výrobě většiny kosmetických produktů a zubní pasty jsou oleje potřeba. V Bezobalu kupujeme olivový, slunečnicový a kokosový olej a kakaové máslo. Pokud nám dojdou dříve, než příště jedeme do Prahy, koupíme ve zdravé výživě oleje ve skleněné lahvi. Lahve od olejů je ale potřeba velmi dobře vymýt, aby byly recyklovatelné a neznečistili obsah kontejneru. Což je práce navíc. A tak se snažíme je pořizovat bez obalu. Olivový již kupujeme v píseckém BEZ.u. V pražských obchodech se dá sehnat již velký výběr olejů do teplé i studené kuchyně, ale i do kosmetiky (bambucké máslo, mandlový olej, olej v vinných hroznů, meruňkový, makový, lískooříškový, malinový, z pšeničných klíčků…). Z ozkoušených: Bezobalu, Kosí zob, Nebaleno, Kardamom, Liška mazaná.

S octy je to však na štíru. Zatím máme v plastovém balení. Umeocet ve skleněné lahvi. Jablečný ocet si vyrábíme. Klasický cet se dá již sehnat v některých bezobalech stáčený – u nás v BEZ.u, Kosí zob, o jedno z posledních plastových balení méně, hurej!

Maso a uzeniny

Masa a uzenin nekupujeme moc. Ve skutečnosti maso nekupujeme skoro vůbec. Občas koupíme šunku nebo slaninu, na Čarodějnice buřta na opékání. Nakupujeme většinou ve farmářském obchodě, snažíme se nakupovat od zvířátek, která mají aspoň trochu šťastný život. S nákupem do vlastní nádoby tam nemáme problém. Když jsme kupovali maso na sekanou v řeznictví, také neměli problém prodat nám ho do vlastní krabičky. Přesto jsem přesvědčena, že maso a uzeniny potřebují nejvíce odvahy a nejostřejší lokty při nakupování.

Některá řeznictví nám například prodají maso do krabičky bez problému, ale šunku už ne, problém je s váhou a možnou kontaminací potravin k přímé spotřebě syrovým masem. Je potřeba se ptát.

Nově občas kupujeme konzervovaného tuňáka – delphin friendly samozřejmě – protože jsme ho našli ve skle!

Vajíčka

Vajíčka kupujeme od Vysmátých slepic. Nakupujeme je v konopném obchodě v Písku (ano, tam bych vajíčka opravdu nehledala a ano, jsou THC free). Obaly jim nosíme ke znovupoužití a paní nám za ně vždy velmi děkuje. Prý ji moc nebaví každý večer u televize polepovat nové krabičky. A my jsme rádi. Obal od vajíček se totiž už nedá recyklovat. Musel by jít jedině na kompost. Navíc nakupujeme vajíčka od slepiček, které si žijí pěkným životem, pobíhají venku a my je můžeme sledovat na jejich facebookové stránce. Navíc mi přijde opravdu roztomilé, že v každé krabičce najdeme cedulku, od které slepičky vajíčka jsou. Vajíčka již máme od vlastních zachráněných slepiček, takže už nekupujeme. Jediné, kdy jsme koupili vajíčka za celý rok bylo na Silvestra, kdy naše slepičky nenesly a my chtěli udělat vajíčkovou pomazánku (to jsou ale výmysly!).

Obiloviny, luštěniny a věci na pečení a vaření

Veškeré suché potraviny nakupujeme v píseckém BEZ.u – fazole, cizrnu, hrách, čočku, mungo, polentu, pohanku, pšenici, žito, rýži basmati i arborio, cukr třtinový, bulgur, cous cous…

Mouku si meleme, nekupujeme. Mlýnek jsme věnovali do obchodu, takže si meleme tam.

Kukuřičný škrob kupujeme v papírové krabičce, která nemá uvnitř igelitový sáček – teď už v Bezobalu. Prášek do pečiva kupujeme též v BEZ.u. Stejně tak i kakao a jedlou sodu.

Co mi opravdu chybí a zatím nevím, jak to sehnat nezabalené, je tofu a tempeh. Proto zatím nekupujeme, ale doufám, že časem seženeme. Kupujeme jednou za čas v Bezobalu na Hradčanské.

Stejně tak nemáme zdroj těstovin. Aspoň nás to donutilo si zkusit udělat vlastní a není to tak pracné, jak jsem si myslela. Už k dostání v bezobalech.

Zatím jsem nesháněla citrusový pektin na zavařování, počítám ale, že to bude docela písemka a možná budu muset sáhnout plastové krabičce. Také již v bezobalech.

OřechY, semínka a sušené ovoce

Pro nákup těchto dobrot máme více zdrojů a přesto se zdá, že jich doma nikdy nemáme dost – nebo alespoň velmi rychle docházejí. Chodíme je mlsat a užírat do spíže. Nakupujeme je v BEZ.u, v píseckém obchodě U vlka a ořechy se dají sehnat i v zelinářství nebo na trzích (především vlašské, lískové a mák). Vlašáky a lískáče se ale také dají sesbírat někde na procházce, stejně jako jablíčka, švestky a hrušky a nasušit si křížaly.

Různé pochutiny

Umíte si představit, že brambůrkům, tyčinkám a podobným společenským (či televizním?) dobrotám je u nás konec. (I když podezřívám Lukáše, že až nebudu doma, tak myši budou mít pré :-D.) Proto zobeme především oříšky a sušené ovoce. Jídla si ale ještě zpříjemňujeme:

Olivami a sušenými rajčaty – nakupujeme ve farmářském obchodě v Písku do vlastní zavařovačky, nejlépe však do těsnící sklenice. Je dobré si s sebou vzít i utěrku na otření případně olejem potřísněné sklenice. Vím, že tyto dobroty prodávají i některé supermarkety v deli pultu, ale tam jsme je koupit nezkoušeli. Gurmán má naše nákupní soboty zavřeno a jeho kvalita se změnou majitele se nám nelíbí, proto nakupujeme tyto dobroty ve skle.

Rajčatový protlak – ráda bych řekla, že si děláme vlastní, ale není tomu tak. Kupujeme ve skleněných lahvích či zavařovačkách ve farmářských obchodech. Dá se sehnat dokonce i český výrobek. Tento rok už fakt musím vyrobit! Máme velkou spotřebu!

Sojová omáčka Tamari – také kupujeme ve zdravé výživě ve skleněné lahvi.

Můj táta nás zásobuje domácími zavařenými kyselými okurkami a lečem. Bez toho bychom se neobešli. Sklenice mu samozřejmě vracíme 😉

A naše televizní seance jsou zpříjemněny o domácí, v hrnci dělaný popcorn z bezobalové kukuřice! Wow! 

Koření

Hodně koření se dá nakoupit v Bezobalu. Ale my tam na něj máme nějak smůlu a vždy, když tam přijedem, tak zrovna to, které potřebujeme, není skladem. Nemáme tady možnost nákupu koření bez obalu – ani ve farmářských prodejnách, ani na trhu. Nejméně odpadu vytváří asi koření od Sonnentoru, kterého je v balení hodně, papír zrecyklujeme, spálíme nebo zkompostujeme a kukuřičný plast, ze kterého je vyrobený sáček, je rozložitelný. Právě děláme pokus, zda to utáhne náš kompost. Koření již běžně v bezobalových obchodech, od července už bude i v Písku.

 

Snažila jsem se o úplný výčet, ale určitě jsem na něco zapomněla. Neváhejte se ptát v komentářích nebo nám napsat e-mail. Nejsme dokonalí, stále nakupujeme v obalech, ale snažíme se je minimalizovat. Na první pohled to může vypadat jako spousta práce navíc, ale ve skutečnosti nás díky tomu nakupování potravin začalo bavit. Také to může vypadat, jako spousta odříkání, protože spoustu věcí nekupujeme. Ve skutečnosti díky tomu kupujeme především čerstvé suroviny, ne průmyslově zpracované zboží. Víme, co jíme. Jíme zdravěji, žijeme zdravěji, cítíme se lépe. 

Tento životní styl se dá žít, i když nejsme vegetariáni nebo vegani. Přestože je většina naší stravy bezmasá a s vegetariánstvím a veganstvím neustále koketujeme, přemýšlíme o tom a z hlediska etického i ekologického je nám to blízké, zatím to neumíme a ani o tom zatím nejsme přesvědčení. Stále se to nezměnilo.

Chtěla jsem napsat i o nákupu různých tekutin a moků, ale padám vyčerpáním. A tak snad v nějakém dalším článku.

---

*Tomáš Hajzler napsal pěkný článek o nenakupování v supermarketech, ve kterém uvádí 19 důvodů, proč se vrátit k nákupu u drobných obchodníků

**Více o komunitou podporovaném zemědělství: http://www.kpzinfo.cz/ (najdete zde i mapu KPZ v ČR)

Zdroje obrázků:

Farmářský trh: https://www.facebook.com/biofarmaolesna/

Vajíčka: vysmataslepice.cz