Jak jsme otevřeli BEZ.obalový obchod

Jsou to už neuvěřitelné dva roky, kdy jsme poprvé otevřeli dveře našeho obchodu. Tenkrát tedy pouze symbolicky, jelikož jsme všem slíbili slavnostní otevření 22. 5. a papíry se zasekly na úřadě a my nemohli naskladnit žádné zboží. Tak jsme alespoň napekli buchtu, navařili čaj, vítali každého kolemjdoucího a odpovídali na všechny milé dotazy. Nasypávat se začalo až o týden později. A od té doby sypem a sypem.

Vše ale začalo o pár měsíců dříve, když jsme začali jezdit do Prahy pro nákup do Bezobalu.org. Tenkrát měli jen malý obchůdek na Bělehradské a my jsme se tam při cestě za rodiči stavili a udělali si velký nákup zhruba na čtvrt roku. Když už jsme se tam vydali, začali jsme tuto možnost nabízet i našim kamarádům. Nejdříve jsme vozili nákupy dva, pak pět, pak osm… V Bezobalu už nás neměli moc rádi, protože to pro ně bylo dost práce. A tak jsme začali přemýšlet, zda spojíme objednávky a začneme si zboží přesypávat, jako to dělal třeba Tomáš Hajzler, nebo jak to uděláme dál.

A pak otevřeli Nebaleno. První bezobalový obchod s drogerií u nás. Velmi záhy jsme k nim vyrazili na nákup. Odcházeli jsme naprosto nadšení. A také v nás začala klíčit myšlenka. Myšlenka, že když si dva mlaďoši mohou otevřít bezobal v Praze, mít stojany stlučené z palet a nijak moc široký sortiment, proč bychom se do toho nemohli obout my v Písku?!

Jenže tou dobou nám naše půlroční miminko dávalo celkem zabrat. Naše domácnost byla jedna velká katastrofa, nestíhali jsme vůbec nic. A do toho chceme otevřít obchod?

Naštěstí byla touha dělat něco pro zelenější svět větší než mít uklizenou domácnost, vyklizený dvorek nebo osázené záhonky.

Rozhodli jsme se vzít veškerý náš zbylý čas a vložit ho do budování obchůdku. Věděli jsme však, že sami to nezvládneme. A tak jsme si na kobereček pozvali naše kamarády Radima a Šárku a nabídli jim, zda do toho dobrodružství jdou s námi. A prej že jo.

Nelenili jsme tedy a začali jsme plánovat. Psal se únor 2017. A jelikož ve čtyřech se to lépe táhne, tak jsme si dali šibeniční termín – otevřeme v květnu. Stejného roku.

Makali jsme jako šroubci. Já jsem s dítkem v šátku obíhala úřady (kde se na mne soucitně dívali, že to musím mít těžký, když chci s dítětem podnikat a vyplňovali formuláře za mne). Kluci makali na rekonstrukci. S Šárkou jsme dávaly dohromady sortiment. Dodavatele jsem domlouvala, když mi Mikulášek spinkal na prsou. Byli jsme zapálení pro dobrou věc a to nás hnalo kupředu.

Potřebovali jsme název, když jsme měli název, potřebovali jsme logo. To prošlo svým vlastním vývojem a o tom prý napíše článek někdy Lukáš.
A ta tečka? To je tam kvůli naší nekompromisnosti. 😛

Hlavní byla idea

Základní filosofie zero waste pro nás byla ale naprosto zásadní a v jejím duchu jsme chtěli zařídit celý obchod. Byli jsme na sebe velmi přísní nejen při výběru sortimentu, ale i při zařizování samotné prodejny (a to nám zůstalo). Většinu vybavení jsme sháněli z druhé ruky. Nad stloukáním regálů strávili kluci spoustu práce. Materiál na ně jsme použili z obrovských dřevěných beden, které původně sloužily k převozu ocelových odlitků. Tiskárnu jsme zvolili jehličkovou, aby tiskla na papír a účtenky tak byly recyklovatelné a ne toxické, jako ty termopapírové. A jelikož ji máme taky bazarovou, vydává hrozný kravál a tiskne pomalu. Ale co by člověk pro tu planetu nepřetrpěl, že. Pult je z Radimova stolu po dědečkovi, který se nesměl poškodit. Tak je celý obitý dřevem bez jediného zavrtání do stolu samotného (technologická poznámka: stůl lze z konstrukce po povolení několika vrutů vyjmout během několika minut). Sklenice, ve kterých zboží vystavujeme a nasypáváme zákazníkům, jsme získali ze školních jídelen, kde by putovaly do odpadu (doufejme, že do tříděného). Vybavení skladu je z druhé ruky nebo zachráněné ze sklepů a půd. Dřez jsme náhodou našli u kamaráda na zahradě. Tak jsme si ho rovnou odnesli. Pokladní systém zastává repasovaný počítač, zásuvka na peníze a dotykový monitor též z bazaru. Dokonce i myčku nádobí máme repasovanou. Váhu a bojler jsme koupili nové, pro jistotu, s použitými by mohlo být víc starosti než radosti. Ale tyto dvě položky, spolu s nasypávacím náčiním, jsou jedni z mála, které jsme pořídili fungl nové. Ušetřili jsme tak nejen materiál a energii na výrobu nových věcí, ale i naši kapsu. A to jsme rozhodně potřebovali, protože vstupní kapitál jsme poskládali z našich úspor a nebyl velký.

Tak vy nám to nezabalíte, jo?

Jelikož jsme bezobalový obchod, nejde nám jen o to, prodávat zboží zákazníkům do jejich skleniček, krabiček a pytlíčků. Ale i o minimalizování odpadů směrem k nám a od nás. Nejraději bychom byli, kdyby všechno zboží bylo ve vratných obalech. Ale tak to zatím funguje jen s pár firmami – třeba sušenky od Biopekárny Zemanka již mají hezky propracovaný systém. Nebo drogerie od Tierra verde je u nás zatím jediným dodavatelem, který bere kanystry a barely zpět a znovu je naplňuje. Některým firmám zasíláme naše pytle a oni je posílají zpět naplněné. Ale ne vše je tak jednoduché. Například zboží s označením BIO bereme většinou v papírových pytlech. Sušené ovoce a ořechy jsou do ČR již dováženy zabalené do plastu, tak alespoň bereme větší balení. Od některého zboží se neprodá velký pytel před uplynutím doby trvanlivosti (na což jsme si také přišli až praxí) a tak některé zboží půlíme s jinými bezobalovými obchody. Rádi spolupracujeme především s pražským Kosím zobem. Zároveň je to ale důvod, proč nemáme široký sortiment, deset druhů čočky, dvacet druhů těstovin apod. – protože v našem skladě najdete velké pytle, které nechceme, aby nám tam dlouho ležely.

Vtipné také je, jak platí úsloví jiný kraj, jiný mrav“. Kosmetiku z jednoho kraje nám mohou dle nařízení místní hygieny balit do použitých obalů, ale už jim je nemůžeme vracet zpět. Naopak z jiného kraje nám je musí balit do nových obalů, ale vracet ke znovupoužití jim je můžeme.

Obaly, které nemůžeme vracet, se snažíme maximálně dále využít. Do tříděného odpadu jdou snad jen plastové pytle umatlané od sušeného ovoce a nově tedy i folie, do kterých je potřeba balit zboží pro převoz na paletě. Papírové pytle necháváme v sociální dílně přetransformovat do nákupních či dárkových tašek. Krabice a veškerý výstelkový materiál si u nás vyzvedávají různé lokální eshopy pro své zásilky. Všechny další obaly nutím své zaměstnance vymývat – k jejich nelibosti 🙂 – a používáme je při větších objednávkách.

Zákazníci k nám dokonce mohou nosit své sklenice, které již nepotřebují, a ty poslouží jiným zákazníkům, kteří si nádobu zapomenou nebo náhle dostanou chuť na něco dobrého a nemají vhodný obal.

Jo a JSME RADIKÁLNÍ. Nové papírové pytlíky u nás prostě nenajdete. Protože nechceme podporovat jednorázovost – ani tu papírovou.

Bio či nebio – toť otázka

Výběr sortimentu nebyla zrovna procházka růžovým sadem. Začínali jsme s poloprázdnými policemi, protože náš kapitál (tedy spíš kapitálek) byl celkem omezený. Dnes vím, že začínat se zaplněnými regály by rozhodně byl lepší marketingový tah, takhle jsme asi plno lidí na začátku odradili, ale to bychom asi neotevřeli vůbec.

K výběru sortimentu jsme se ale postavili celkem nekompromisně. Když můžeme, volíme BIO kvalitu. Protože půda a voda jsou velmi cenné a chceme podporovat zemědělce, kteří si to uvědomují. Plodiny, které se pěstují v České republice, volíme české. A nejlépe tedy české a BIO zároveň. Skákala jsem do vzduchu radostí, když jsem sehnala česká dýňová semínka, len a slunečnici, vše v bio kvalitě. Stejně jako když jsem zjistila, že bio meruňky nemusí být dražší než ty nebio. Přitom lokálnost je pro nás ale zásadní a raději volíme lokální plodiny, než z certifikovaného ekologického zemědělství dovezené přes celou planetu.

U kosmetiky a drogerie zase přísně kontrolujeme složení. Sami žijeme hned vedle lesa a používáme jen v přírodě odbouratelné prostředky. V obchodě neprodáváme nic, co bychom doma sami nepoužili.

K veškerému sortimentu se snažíme přistupovat s myšlenkou, že jelikož nemáme možnost prodávat tři druhy čočky od různých dodavatelů, v různé kvalitě a cenové relaci, snažíme se brát to nejkvalitnější a nejlepší, co můžeme. Věříme, že tento výběr zákazníkům šetří čas a práci s rozhodováním. Ale je to velká zodpovědnost a nikdy se nám bohužel nepodaří vyjít vstříc všem.

Naše kritéria ale spoustu věcí přímo vylučují. Jsme ochotni nezařadit určitou surovinu do sortimentu kvůli její kvalitě, kvůli tomu, jak je zabalená, kvůli jejímu dopadu na planetu při pěstování, dovozu nebo kvůli dopadu na místní kulturu a podmínky lidí, kteří ji vyrábí. Nenajdete u nás proto fazole adzuki z Číny, když jsme sehnali fazole české. Nenajdete u nás kalifornské mandle z monokulturních plání, přestože by byly o polovinu levnější než španělské mandle bez chemického ošetření. Chceme a snažíme se, aby dluh planetě, který za sebou náš sortiment zanechává, byl co nejmenší.

Každopádně k dokonalosti máme daleko a nevíme všechno. Pořád se učíme a zjišťujeme, je to součást naší služby zákazníkům. A jsme vždy rádi, když přijdete s novou informací a otevřete nám možnost vydat se ještě lepší cestou.

Podnikání nebo projekt

Nejsme podnikatelé a asi nikdy nebudeme. Máme zkušenosti především z neziskového sektoru. A k celému obchodu prostě nedokážeme ani přistupovat jinak, než jako k projektu. Otevírali jsme před dvěma lety, v době, kdy tady bezobalových obchodů byla jen hrstka – teď už jsou snad v každém větším městě. V Písku povědomí o zero waste bylo velmi minimální. V médiích se o této problematice začínalo lehce mluvit. Ale moc jsme nevěděli, na jak tenký led se pouštíme. A tak jsme to vzali s nadhledem, do ničeho jsme se nehnali, nechtěli jsme zruinovat sebe, ani naše přátele a rodiny. Nechtěli jsme se zadlužit. Řekli jsme si, že to zkusíme. Když se to ujme, tak bezva. A když ne, tak to zabalíme a co je ve skladu, tak sníme 😉

I to je důvod, proč jsme začínali s polovičním sortimentem. A proč nemáme otevřeno každý den v týdnu. Chtěli jsme přinést do Písku možnost nakupovat bez obalu. To byl hlavní cíl a motiv. Ale zatím k tomu každý máme práci na plný úvazek – Lukáš je pedagog, Radim vychovatel, Lenka (náš nový přírůstek do týmu) je grafička a já se Šárkou jsme mámy (a to je záhul sám o sobě). Prostě si jen tak občas odskočíme něco nasypat. Minulý rok jsme plánovali, že by od září šel na mateřskou Lukáš a já se naplno obula do obchodu. Už jsme plánovali plnou otevírací dobu, jako normální obchod. Ale místo toho k nám přišel náš druhý syn. A tak obchod musí ještě chvíli počkat.

Snažíme se, co nám síly stačí, to nám věřte. I když je to občas náročné. I když občas bych s tím nejraději sekla. Třeba když je deset večer a já potřebuji ještě udělat objednávky a vyprat kýbl plenek. I když je spousta věcí nedotažených (jako byla například vývěsní cedule, kterou jsme dodělali po roce fungování). Ale jedeme dál! A já jsem za to ráda. Protože pokaždé, když otevřu dveře našeho obchůdku, jsem doma. Je to tam milé, malé a naše.

Neskonale moc děkuji všem našim zákazníkům, že za námi stojí.

Všem našim dodavatelům, že s námi tvoří a hledají nová řešení.

A především celému BEZ.ovému týmu. Protože bez nich by žádný obchůdek nebyl.

Fotoreportáž: Jak BEZ. vznikal

Na prostor obchodu jsme narazili „úplnou náhodou“. Hledali jsme po inzercích, ale nic nebylo vhodné. A potom jednoho dne šel Lukáš okolo… Obchod ani nebyl v inzerci uvedený. Paní majitelka ho už ani nechtěla pronajímat… Ale nám se tu zalíbilo. I když na začátku to chtělo hodně představivosti. Posuďte sami. Fotky z první prohlídky (pro zvětšení klikněte na fotografii).

Bylo potřeba do toho pořádně kopnout.

Bohužel před obchodem se začalo kopat taky. To nás tedy moc nepotěšilo. Napjatě jsme sledovali, jak pomalu postupují práce a doufali jsme, že to stihnou, než budeme potřebovat naskladnit zboží. Protože do ulice se nedalo vjet autem. Stihli to. 😉

Dělali jsme si všechno sami. A pomáhat museli všichni. Bez výjimek pohlaví, stavu či věku.

Regály jsme si vyráběly z dřevěných beden, které původně sloužily k transportu ocelových odlitků. Čekalo nás spousta broušení, hoblování, řezání, stloukání a natírání. Aby toho nebylo málo, když kluci rozestavěli a sešroubovali regály na jedné stěně, přikázala jsem jim to celé předělat, protože při náčrtcích jsme si popletli strany. Šéfová na zabití, fakt.

Mezitím jsme testovali – váhu, mlýnek… Ochutnávali jste někdy mouky? My jo!

V této fázi už to vypadalo velmi optimisticky… Vypadá to, že se to jako fakt děje!

Vycházejíc z filosofie zero waste jsme letáčkové propagaci moc nedali. Snažili jsme se aspoň být na některých akcích jako otevírání bosochodníku nebo férová snídaně v knihovně, abychom o sobě dali trochu vědět. A když vizitky, tak natisknuté na použitých krabičkách.

Otevřeli jsme 22. 5. s prázdnými policemi, neb jsme čekali na razítko. Aspoň jsme uvařili čaj a upekli perník pro zvídavé kolemjdoucí. Slib je slib. A když jsme řekli, že otevřeme 22. 5., tak jsme tak udělali. Naskladňovat zboží jsme mohli začít až po týdnu.

Tři – dva – jedna – FUNGUJEME! (PS: Takhle prázdný sklad bychom si přáli mít pořád. Teď jsme narvaní až po strop. Neustále se snažíme sortiment posouvat a rozšiřovat.)

Doděláváme stále a postupně. Třeba vývěsní štít jsme pověsili až po roce fungování. Mezitím jsme měli bezpočet telefonátů, když nás zákazníci nemohli najít.

A další změny jsou v plánu. Všichni se máme na co těšit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..