Holení bez vytváření odpadků? Skoro nemožné, říkala jsem si a zálibně jsem pokukovala po mé borůvkami vonící (a chemie plné) pěně na holení a “jednorázových” holítkách, která jsem se snažila opakovaně používat až do jejich úplné smrti.

Můj manžel dlouho snil o holicím strojku, který by ho od jednorázu vysvobodil. Zkusili jsme ho. Žádný velký úspěch se ale nekonal. Spíš přišlo zklamání a nedokonale oholená tvář.

Tak jsme zapátrali a narazili na řešení (článek od Lauren Singer)… Řešením je holicí strojek, takový ten, se kterým se holili naši dědové a tátové, než nás jednoráz naprosto převálcoval. Jo, takový ten na žiletky.

Můj muž se do toho pustil po hlavě.  Sehnat tyto holící strojky bylo, řekla bych, více než jednoduché. Jeden Lukáš sehnal v bazaru i se sadou žiletek za 150 korun (po nahřátí v googlu jsme zjistili, že to je starý Gillete z padesátých let a na eBayi se prodává i za dva tisíce :)). Další objevil Lukášovo tatínek, který ho schovával z nostalgie, jako svůj první. A jeden jsme vysquatovali v opuštěném domě uprostřed našeho lesa úplnou náhodou. Všechny jsme řádně vyvařili a vyčistili. Pokud byste také sháněli, doporučuji se nejdříve poptat rodičů, prarodičů, zda nemají nějaký zašoupnutý v šuplíku a pak bazary a podobné vetešárny.

Lukáš byl z holení žiletkovým holicím strojkem od začátku nadšený. Já jsem byla více opatrná. Trochu jsem ho podezřívala, že si to nadšení snaží vsugerovat. Navíc žiletky na mne působily velmi nebezpečným dojmem. Je o nich mnohem více častěji slyšet jako o nástroji k podřezání žil než jako o pomůcce k hladkému oholení.

A pak jsem to konečně vyzkoušela a nadšení se rozlilo i po mé tváři. Je to sprostě super. Ízy-pízy brnkačka. Holení je takové více vědomé a bez toho plastu je to prostě příjemnější. A tak si juchám v koupelně s každým použitím své žiletky.

Jak na to…

• Místo pěny na holení používáme tuhé mýdlo na holení (dá se sehnat třeba na Fleru nebo v mýdlotéce U tří lilií v papírovém obalu). Lukáš mýdlo šuchá holicí štětkou a tou nanáší na tvář. Já se s tím tak nemažu a namydlím si přímo partie, které potřebuji oholit. Mýdlo na holení používáme spíš pro pocit luxusu a hýčkání se. Myslím, že by v pohodě šel používat i tuhý šampon, který u nás obstarává veškeré mytí.
• Oholíme se žiletkovým holicím strojkem.
• Po holení naneseme kamenec na případné krvácející ranky. (Kamenec máme ještě z doby, kdy jsme nakupovali v plastu, používáme ho i místo deodorantu a mám dojem, že nám ještě nějakých pár let vydrží, tj. po tom, kde ho sehnat v papíře jsme zatím nepátrali. Myslím ale, že nic není nemožné.) Luky používá pomerančový aftershave, který si sami vyrábíme dle receptu Aleny Thomas (letošní Vánoce jsme s ním obdarovali i celou pánskou část rodiny). Já se pro zvláčnění ráda ještě namažu nějakým olejem, třeba mandlovým, ale i olivový poslouží dobře.
• Holicí strojek důkladně osušíme, stejně tak i žiletku a necháme ho otevřený proschnout, aby nerezavěl.
• Když žiletka už neslouží tak, jak by měla, pošleme ji k recyklaci (do kovu). Nové se dají sehnat i v papírovém obalu, u nás je prodávají i ve vesnické jednotě.

Hotovo! Nejvíce zero-waste by samozřejmě bylo neholit se vůbec, nebo k holení používat břitvu. Ale to zatím tedy není naše cesta.