Na podzim minulého roku jsme koupili dům. Dům, který již má svou historii, byl postavený na počátku 19. století a tak se několik majitelů a rodin v jeho zdech již vystřídalo. Když jsme ho kupovali, byl dům již dva roky neobývaný. Předtím tu bydlel starý pán a jeho rodina si dala určitě dost práce s vyklizením obytných prostor a myslím, že i ostatních budov. Zanechala tu jen několik kusů celkem funkčního nábytku. To ale nic nemění na tom, že i přesto tu zbylo spousta, opravdu SPOUSTA bordelu a nepořádku, nefunkčních starých věcí, rozpadajících se věcí apod. Většina z toho byla usídlena na půdě. Ta se během rekonstrukce rychle vyklidila do místního přístěnku a přes zimu tam zůstala schovaná. Ale přišlo jaro a my jsme se rozhodli pustit do debordelizace. Pozvali jsme si k tomu kamarády z Chudáka Sviště (jeden ze základních článků Hnutí Brontosaurus). Pěkně jsme si u vyklízení mákli.

Snažili jsme se zachovat a ponechat si všechno, co vypadalo, že by šlo opravit (rozvrzané židle, truhly, košíky…) nebo znovu použít i na nějaký účel, ke kterému to původně nebylo určeno (např. nádoby všemožných tvarů, i trochu rozbité, místo květináčů se určitě budou hodit, z oken uděláme skleník apod.) nebo s tím v zimě zatopit v kamnech. Ale i tak nám před očima narůstaly hory odpadu – rozbité sklo, rozpadlý igelit, zrezivělý kov, roztrhané látky, pneumatiky, molitany, kartony. Vše špinavé, rozpadlé a nepoužitelné.

Vytřídili jsme a vytříděné odvezeme do sběrného dvora. Zatím tyto hory ještě čekají v garáži, protože k nim postupně přibývají další věci. V prostorách stodoly, bývalé dílny, dřevníku, dokonce i na louce, všude nacházíme „poklady“, které již dosloužily. Máme tady třeba kopici starých zpuchřelých hadic, kdyby někdo měl zájem a věděl, jak je proměnit v něco užitečného.

Každopádně, když stojíme nad tou hromadou odpadu (a to už je opravdu jen střípek toho, co tu muselo všechno po minulých generacích zůstat), tak se sami sebe ptáme: TAK TOHLE PO NÁS ZŮSTANE? Hromada nevyužitelného bordelu? To je to, co tu po sobě chceme zanechat příštím generacím?

Chceme to jinak. Chceme to změnit. Chceme tu naši horu odpadu minimalizovat, co jen to půjde. Bude to cesta a budeme se toho muset hodně naučit a postupně změnit naše zvyky. Ale věříme, že to má smysl.