Roušky u nás šije Lukáš. Používáme - jak jinak - pratelné.

Žijeme pod stromy za časů korony

Korona stále dokola, odevšud a všude. A tak jsem si řekla, že napíšu report, jak to vypadá u nás u lesa za těchto nelehkých časů.

Pandemie a s ní spojený nouzový stav nám dovolil (jelikož já jsem na mateřské a můj muž Lukáš je vychovatelem v soukromé škole) zůstat doma, spolu, jako rodina. A tak si užíváme společného rodinného života, kdy děti nemusí ještě řešit žádné úkoly a my po nocích pracujeme a řídíme na dálku bezobalový obchod. A přes den se věnujeme dětem, zahradě a nedokončeným projektům.

Číst dál

Jak jsme otevřeli BEZ.obalový obchod

Jsou to už neuvěřitelné dva roky, kdy jsme poprvé otevřeli dveře našeho obchodu. Tenkrát tedy pouze symbolicky, jelikož jsme všem slíbili slavnostní otevření 22. 5. a papíry se zasekly na úřadě a my nemohli naskladnit žádné zboží. Tak jsme alespoň napekli buchtu, navařili čaj, vítali každého kolemjdoucího a odpovídali na všechny milé dotazy. Nasypávat se začalo až o týden později. A od té doby sypem a sypem.

Číst dál

Oku lahodící zero waste

Poslední dobou mi přijde, že se do zero waste pouští čím dál více (především mladých) lidí. Facebookové profily, instagram a blogy se hemží dokonalými fotkami dokonalých zero waste výbaviček. Když zadám na pinterestu heslo “zero waste” vyskočí na mne krásné fotky s bílým nebo přírodním pozadím v minimalistickém stylu, obsahující krásné předměty – nerezové nádobí, skleněné nádoby, látkové utěrky, čerstvou zeleninu nebo luštěniny, dřevěné kartáče apod. Vše krásné, čisté, uspořádané. Zero waste na první pohled vypadá velmi lákavě, se svým minimalistickým okázalým a přitom přírodním designem. A snad i proto se stává tento styl tak populární a lákavý – nejen pro nás, ale i pro byznys.

Jsem prostě špatná podnikatelka, jde mi o dobrou věc víc než o to, prodat toho co nejvíc. Takže tímto článkem si tak trochu podtrhávám svojí vlastní židli. Ale mně to prostě nedá. Já jsem se totiž taky dala nachytat. Číst dál

Luxusní porod

Už jsou to dva měsíce, co se nám doma narodil druhý syn – Albert. Porod to byl luxusní! Na jednu stranu proto, že to byl porod vědomý, rychlý, předčil všechna naše očekávání o krásném zrození a stal se velmi posilujícím zážitkem. Ale také proto, že jsme si dopřáli ten luxus na jeden den zapomenout, že nemáme popelnici a uchýlili jsme se do pohodlí jednorázu. Možnost použít jednorázové pomůcky už totiž rozhodně neberu jako samozřejmost, ale jako velký LUXUS – a stále i jako velký rozmar. Číst dál

Změna jídelníčku nutná

Chodí mi dotazy typu: “Jak nakupujete smetanu?” “Jak se obejdete bez kukuřičných pufínků pro děti?” “A co brambůrky?”

Když jsme se vydali na naší cestu ke snížení odpadu, na začátku stálo rozhodnutí, že prostě nebudeme kupovat věci – a potraviny především – zabalené v plastu, směsných nebo neurčitých, do koše putujících, obalech a budeme se snažit o minimalizaci nákupu zabalených potravin obecně – ať už do papíru nebo skla. Celý první měsíc jsme pouze nakupovali a jedli stejně jako normálně a jen se snažili pozorovat a uvědomovat si, co kupujeme, jak zabalené a co už si dál kupovat nebudeme. Rozhodli jsme se radikálně a za tímto rozhodnutím stálo velké odhodlání. Ale zabalené potraviny prostě nekupujeme. Tečka. Nebo jen velmi minimálně. Otázkou tedy zůstává: Co tedy jíte?!

Není nad to plakat nad rozlitým mlékem. Ale když bylo ve vratném obalu, tak to zamrzí dvakrát.

Číst dál

Let it SLOU

O Kamile Boudové jsem se dozvěděla celkem nedávno z jejího rozhovoru s kuchařkou ze Svatojánu, hned jsem zhltla i její knihu Falešná Pařížanka a začetla se do SLOU magazínů, jejichž první tři čísla jsou online zdarma. A o čem to všechno je? O módě především. Pomalé, udržitelné, lokální, recyklované a ne/recyklovatelné, Fashion revolution, odkud putuje naše oblečení, jaké je kvality, z jakých materiálů, kdo a za jakých podmínek ho vyrábí.

Kamila Boudová již několikátým rokem organizuje v Čechách festival udržitelné módy a pomalého životního stylu SLOU days. A když jsem zjistila, že v době konání budeme v Praze, nedalo by mi to se tam nejít aspoň podívat.
Číst dál

Kam s tou starou škatulí?!

Bydlíme na vesnici a komfort dostupnosti veškerých produktů nám není dán. Moderní doba toto vyřešila online nakupováním a nebudeme dělat, že jsme svatí a nenakupujeme přes internet. Nakupujeme. Číst dál

Jak jsme si nekoupili nástěnku

Psal se únor, leželi jsme večer v posteli a můj muž z ničeho nic říká: “Zítra koupím nástěnku.” COŽE?! Jako novou nástěnku? V hlavě mi vyskočila představa korkové nástěnky pěkně zabalené v plastovém obalu. Na co sakra potřebujeme nástěnku?! Den před tím jsem si zrovna četla předsevzetí Roba Greenfielda na rok 2017: nekoupit si nic nového. “Nevím, jestli s tím souhlasím.” vypadlo ze mne. A tak začala naše debata o koupi nástěnky.

Číst dál

Prací gel do vlastního obalu, prosím

Jsme jedni z těch nadšenců, co si rádi vyrábí své vlastní produkty – jídlo, kosmetiku, drogerii… Ale jsou věci, které si sami udělat prostě neumíme. A taky se nám narodilo miminko a občas jsme rádi, že se za celý den stihneme najíst a na vyrábění prášku na praní už prostě nezbývá energie.

Drogerie a kosmetiky kupujeme minimální množství, za to na ně máme vysoké požadavky. Rozhodně potřebujeme, aby byli v přírodě odbouratelné, aby v nich nebyly látky, které by ohrožovaly naše zdraví, aby byly funkční a aby byly bez obalu. No, hlavně ta poslední podmínka zdá se být docela oříšek. Proto nás nadchlo, když jsme se dozvěděli o pražském obchodě s názvem Nebaleno, který prodává drogistické výrobky a kosmetiku na váhu.

Číst dál

Jak nakupujeme jídlo

Od chvíle, kdy jsme začali o našem projektu mluvit se svým okolím, je nejčastější otázkou, na kterou se nás všichni ptají: “A jak nakupujete?” Z nákupu potravin do naší domácnosti plynulo před začátkem projektu nejvíce odpadků, bylo to tedy téma, které jsme začali řešit jako první. Jídlo nakupujeme všichni a většina z nás se s jeho pořizováním potýká několikrát týdně. Rozhodla jsem se tedy poodkrýt, jak nakupujeme potraviny s minimální produkcí odpadků.

Číst dál