Čím si drbu hlavu

Internetem lítají všechny možné „no poo“ metody skládající se z mytí vlasů jen vodou, nebo taky jedlou sodou, žitnou moukou, octem… No, přiznám se, že k ničemu takovému jsem se ještě neodvážila a zatím se tím směrem vydávat nechci.

Jedno léto jsem se odhodlala vyrobit si vlastní tekutý šampon. Vlasy byly v pohodě, ale konzistence přípravku mi tak jako tak úplně neseděla, vůně kopřiv mi nakonec moc libá nebyla a hlavně jsem zjistila, že míchám dohromady spoustu ingrediencí, o kterých ani nedokážu říct, co jsou zač. Všechny zabalené v malých lahvičkách a mini igelitových pytlíčkách vytvářely vlastně spoustu odpadu.
Co tedy používám?

Ručně vyráběný. Přírodní. Bylinkový. Tuhý. ŠAMPON.

Číst dál

Jednorázový pobyt v nemocnici

Ač jsme to úplně neplánovali, porod našeho prvorozeného skončil v nemocnici. Náš chlapíček potřeboval svůj příchod na svět poněkud rozdýchat a potřeboval k tomu lékařskou pomoc a tak jsme si v nemocnici pobyli dlouhých 9 dní.

Na dětské JIPce potkáte desinfekční mýdlo doslova na každém kroku. Při vstupu na oddělení, při vstupu do každé místnosti, u východu… Prostě všude. Všechno musí být desinfikováno. Samotnou mě však překvapilo množství jednorázových věcí, které je možné během jednoho dne použít. Jelikož doma už jednorázové ubrousky, kapesníky a vůbec většinu věcí na jedno použití vlastně nevyužíváme, byl pro mne střet s nemocničním prostředím trochu šok. Číst dál

Co po nás zbyde?

Na podzim minulého roku jsme koupili dům. Dům, který již má svou historii, byl postavený na počátku 19. století a tak se několik majitelů a rodin v jeho zdech již vystřídalo. Když jsme ho kupovali, byl dům již dva roky neobývaný. Předtím tu bydlel starý pán a jeho rodina si dala určitě dost práce s vyklizením obytných prostor a myslím, že i ostatních budov. Zanechala tu jen několik kusů celkem funkčního nábytku. To ale nic nemění na tom, že i přesto tu zbylo spousta, opravdu SPOUSTA bordelu a nepořádku, nefunkčních starých věcí, rozpadajících se věcí apod. Většina z toho byla usídlena na půdě. Ta se během rekonstrukce rychle vyklidila do místního přístěnku a přes zimu tam zůstala schovaná. Ale přišlo jaro a my jsme se rozhodli pustit do debordelizace. Pozvali jsme si k tomu kamarády z Chudáka Sviště (jeden ze základních článků Hnutí Brontosaurus). Pěkně jsme si u vyklízení mákli.

Číst dál

Náš první nákup v Bezobalu.org

Za sedmero horami a sedmero řekami byl jeden obchod, tajuplně schovaný v nádvoří činžáku. V tom obchodě, když jste nakoupili, nepřinesli jste si domů jediný kousek plastu. Dokonce jste si nepřinesli domů ani žádný jiný jednorázový obal. Ten obchod byl totiž kouzelný. Byl bezobalový!  A představte si, že tohle není pohádka. Taková prodejna opravdu stojí v centru Prahy a my jsme v ní byli, velký nákup udělali a teď přinášíme zprávy o tomto našem podniku.

Číst dál

Zamyšlení nad naším košem

Mám dojem, že až teď jsem se začala opravdu zamýšlet nad tím, kam odpadky z naší domácnosti putují. Předtím vše bylo celkem jednoduché. Cokoliv se nám už nehodilo, vyhodilo se. Ať už do koše nebo do tříděného odpadu. Největší problém pro nás představovalo vzít koš a vynést ho do popelnice. A díky tomuto činu pak odpad magicky zmizel z naší domácnosti a tím pro mne i zmizelo povědomí o něm. Mohla jsem na něj s radostí zapomenout. Odpadková víla se pak už postarala o to, aby odpadky zmizely z popelnice i z našich životů. Tadá! Hotovo, problém vyřešen.

Přemýšlení nad tím, že produkovaný odpad se musí někde kumulovat, že se s ním dále něco děje, šlo mimo mé vědomí. Každopádně jsem o tom nechtěla přemýšlet. Nepohazuji odpadky po přírodě, neodpadávají mi od ruky na ulici, třídím odpad a dokonce kompostuji. Tím dělám pro planetu vše, co je v mých silách, říkala jsem si.

Za poslední měsíc jsem svůj postoj k odpadu poněkud přehodnotila. Rozhodla jsem se více sledovat, co kupujeme a co vyhazujeme. Číst dál

Úplný začátek

aneb proč jsme se do toho všeho pustili. O motivaci, naštvání a z jaké situace jsme vycházeli.

Starost o životní prostředí se čím dál tím víc vkrádá do našich životů. Je také jedním z důvodů, proč jsme se v zimě 2015 přestěhovali mimo město – chceme žít blíže přírodě, více soběstačně a zdravěji. Během rekonstrukce domu však šlo veškeré naše ekologické smýšlení nějak stranou. Potřebovali jsme rychle dům zrekonstruovat, abychom se mohli nastěhovat, protože jsme neměli finanční zdroje na to, platit nájem a zároveň splácet úvěr. Rychlost tedy byla na prvním místě. Neměli jsme proto dostatek času (nebo energie?) prostudovat možnosti více přírodních možností stavění, výhody a nevýhody, možnosti nákupu bez obalů atd. Stalo se tak, že když jsme jezdili na kontrolu stavby, jezdila jsem zpátky zdrcená, frustrovaná, naštvaná na sebe i mého muže. Celý náš podnik mi přišel v tu chvíli nezodpovědný. Používali jsme materiály, se kterými jsem nesouhlasila. Všude plno plastu, vše nově nakoupené… Číst dál